30 C 418/2020-45 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění výroku I. tohoto usnesení není vyhotovováno v souladu s § 169 odst. 2 in fine o.s.ř. 2. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když z procesního hlediska zavinila zastavení řízení žalovaná, která žalobou požadovanou částku uhradila nadvakrát až po podání žaloby, jež tak byla podána důvodně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů (předžalobní výzva, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a zpětvzetí žaloby) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč. 3. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů toliko jako nezastoupenému účastníkovi, třebaže je zastoupena advokátem. 4. Soud je toho názoru, že ve věcech nezaplaceného jízdného není s ohledem na danou materii nezbytné, když soud v tomto konkrétním případě vyšel z toho, že se nepochybně nejednalo o nikterak složitý spor, a to po skutkové i právní stránce, když tento spor je představován pouhou jednou jízdou bez platného jízdního dokladu. Navíc se jedná o spor, jenž vychází ze samotné podstaty činnosti žalobkyně, tj. z provozování městské hromadné dopravy, pročež takových sporů musí žalobkyně vést stovky, možná i tisíce, pročež i z této skutečnosti je zjevné, že se nejedná o věc, která by pro žalobkyni byla nová či dokonce jakkoliv specifická. Rovněž nelze přehlédnout výši vymáhané částky, která je nesporně bagatelní, tedy nijak vysoká, aby bez dalšího odůvodňovala, aby žalobkyně musela být v řízení zastoupena právním profesionálem, tj. advokátem. 5. Soud zejména poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud v nálezu ze dne 10.1.2012 sp. zn. III. ÚS 3000/11 (N 6/64 SbNU 61), bod 20, vyjádřil názor, že nelze na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení rezignovat a rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Ne každé zastoupení účastníka řízení advokátem v občanském soudním řízení lze bezvýhradně považovat za výkon ústavně garantovaného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27.12.2011). Ústavní soud zdůrazňuje nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a je otázkou, zda soud zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelné, resp. důvodně vynaložené. 6. Soud proto i s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 6.2.2015, sp. zn. I. ÚS 3705/14), byť tento judikát se primárně týká České televize, když soud má přesto za to, že závěry tohoto nálezu jsou plně aplikovatelné i na problematiku dopravních podniků a jízd bez platného jízdního dokladu, když u žalobkyně, jejíž roční rozpočet činí více než deset miliard korun, nelze navíc předpokládat, že by nedisponovala žádnými materiálními a lidskými prostředky, když si uvědomíme, že se stále jedná o tutéž a do jisté míry rutinní a opakující se záležitost, aby žalobkyně nemohla danou věc vyřešit prostřednictvím interních lidských zdrojů. Z veřejně přístupné organizační struktury žalobkyně je kromě toho patrné, že pod úsek Vedení společnosti spadá kromě jiného i odbor Právní. Žalobkyni jistě nic nebrání, aby ve věcech vymáhání nezaplacených jízd bez platného jízdního dokladu využila vlastní právní odbor, popř. jiný odbor z interních zdrojů. 7. Soud si uvědomuje, že žalobkyně je oproti Dopravnímu podniku města Ústí nad Labem a.s. výrazně větším přepravcem, a to ve všech ohledech. Tato okolnost však ještě neznamená, že když Dopravní podnik města Ústí nad Labem a.s. je schopen tuto agendu zajistit prostřednictvím vlastních zdrojů, tj. bez využití služeb advokáta, když se jedná o zcela totožnou agendu po skutkové i právní stránce, a soud může z vlastní zkušenosti potvrdit, že se řádově jedná o nižší desítky žalob, které měsíčně napadají, a to jen do senátu 30 C, že by žalobkyně nemohla postupovat obdobně. Pokud se navzdory tomu žalobkyně rozhodla využít služeb advokáta, lhostejno z jakého důvodu, třebas již z historické praxe, což je přirozeně její právo, neznamená to však, že by jí v případě vítezství ve věci automaticky vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jakožto účastníkovi zastoupenému advokátem. 8. Soud má za to, že v každém jednotlivém konkrétním případě je třeba podle konkrétních okolností tohoto případu zvažovat, zda žalobkyně je schopna se v daném sporu (zejména pokud v něm vystupuje jako strana žalovaná) účinně bránit za pomoci svých právníků, či zda jde o spor specifický, v němž k efektivní obraně a k úspěšnému výsledku sporu pro žalobkyni je nutné, aby byla zastupována advokátem. Žalobkyni jistě nelze upřít právo nechat se zastoupit v řízení před soudem advokátem s ohledem na specifičnost problematiky předmětu řízení. Na náklady takto vzniklé nelze bez dalšího pohlížet jako na náklady neúčelné, ale v každém jednotlivém případě je třeba zvažovat, zda jde, či nejde o náklady nezbytné, potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. 9. Soud dospěl k závěru, že v této konkrétní věci nejsou dány žádné specifické či zvláštní skutkové či právní okolnosti, na jejichž podkladě by soud mohl výjimku, tj. zastoupení žalobkyní advokátem, akceptovat. Jelikož soud uzavřel, že zastoupení žalobkyní advokátem nebylo vzhledem k dané materii nezbytně nutné, má tato skutečnost za následek, že náklady, které žalobkyni v souvislosti se zastoupením vznikly, nelze považovat za účelné náklady, resp. za náklady, které by byly vynaloženy důvodně. Z tohoto důvodu přiznal soudu žalobkyni náhradu nákladů řízení jako nezastoupenému účastníkovi. 10. Pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl, že žalobkyně požadovala přiznání náhrady dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen a.t.). Dle soudu však ani tato skutečnost v tomto konkrétním případě není způsobilá na shora popsaném právním názoru soudu ničeho změnit. Jestliže soud dospěl k závěru, že zastoupení žalobkyně advokátem v projednávané věci bylo neúčelné, ztratilo na významu, aby se soud zabýval tím, zda žalobkyni vznikl nárok na odměnu dle § 7 a.t. ve spojení s § 8 a.t. anebo dle § 14b a.t., když žalobkyně nemusela být v řízení vůbec zastoupena advokátem. 11. Závěrem soud doplňuje, že ačkoliv je žalovanou nezletilá a její zákonní zástupci na podanou žalobu nikterak formálně nereagovali, soud má za to, že žalovaná je způsobilá, aby byla účastníkem tohoto řízení, tj. aby v této věci mohla sama právně jednat, a to právě s ohledem na výše popsaný charakter sporu. Správnost tohoto závěru ostatně prokazuje i přípis samotné žalované ze dne [datum], kde vysvětlila situaci z jejího pohledu. 12. Skutečnost, že žalovanou je nezletilá, je pro soud dalším důvodem, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu, v jakém jej požadovala. Soud nehodlá nikterak omlouvat jízdu žalované bez platného jízdního dokladu, když žalovaná nepochybně ve věku více než patnácti let musela vědět o tom, že před nástupem do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní si musí koupit lístek (jízdenku), což koneckonců připustila žalovaná i v přípisu ze dne [datum]. Žalovaná jistě nemusí vědět, že tím, že vstoupí do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, konkludentně uzavírá smlouvu o přepravě a další s tím spojené věci, nicméně o nezbytnosti koupit si lístek musela vědět a dle vlastního tvrzení i věděla. Téměř nic není zdarma a za přepravní služby se prostě musí platit. Pokud tak žalovaná neučinila a cestovala bez platného jízdného dokladu, musí nést z toho vyplývající následky (právní i peněžní). Na druhou stranu však nelze připustit, aby člověk na prahu dospělosti, třebaže se dopustil protiprávního jednání, musel do dalšího života vstupovat s dluhy, které nejsou nezbytně nutné. A těmito nezbytnými náklady by z pohledu soudu byly eventuální náklady na zastoupení advokátem. 13. V neposlední řadě nelze přehlédnout, že se žalovaná k svému protiprávnímu jednání postavila čelem, což minimálně v poměrech ústecké justice (Okresního soudu v Ústí nad Labem) ve vztahu k dlužnému jízdnému nebývá časté – ba právě naopak. Jedná se spíše o výjimku, že dlužníci požadované peněžní plnění zaplatí a ještě komunikují se soudem. Dlužné jízdné a přirážku žalovaná nadvakrát uhradila. A proto se soud ve světle těchto veškerých skut