33 C 138/2021-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 760 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně jako zapůjčitelka přenechala žalovanému jako vydlužiteli peněžitou částku ve výši 23 500 Kč. V dohodě o srážkách ze mzdy ze dne [datum] žalovaný dluh uznal co do důvodu a výše a zavázal se dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Dále se žalovaný zavázal v případě zániku pracovního poměru u žalobkyně uhradit dlužnou částku do 30 dní od zániku pracovního poměru. Pracovní poměr žalovaného zanikl výpovědí ze strany žalovaného dne [datum]. Žalovaný uhradil pouze částku 12 740 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 23 500 Kč (smlouva o peněžité zápůjčce ze dne [datum] a dohoda o srážkách ze mzdy ze dne [datum]). 5. Žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh ve výši 23 500 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit v měsíčních splátkách po 980 Kč měsíčně srážkami ze své mzdy u žalobkyně počínaje mzdou za měsíc [měsíc, rok] [rok]. V případě zániku pracovního poměru se žalovaný zavázal uhradit dlužnou částku do 30 dní od zániku svého pracovního poměru u žalobkyně (dohoda o srážkách ze mzdy ze dne [datum]). 6. Pracovní poměr žalovaného u žalobkyně zanikl výpovědí ze strany žalovaného dne [datum] (výpověď z pracovního poměru ze dne [datum]). 7. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 12 740 Kč (mzdový list pracovníka za rok [rok] a [rok] na č. l. 18 a 19 spisu a email ze dne [datum]). 8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 760 Kč do 30 dnů od doručení výzvy k úhradě (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], vrácená zásilka na č. l. 23, 24, 27, 28 spisu a poštovní podací arch ze dne [datum]). 9. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 10. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 23 500 Kč. Žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh ve výši 23 500 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit v měsíčních splátkách po 980 Kč měsíčně srážkami ze své mzdy u žalobkyně počínaje mzdou za měsíc [anonymizováno] [rok]. V případě zániku pracovního poměru se žalovaný zavázal uhradit dlužnou částku do 30 dní od zániku svého pracovního poměru u žalobkyně. Pracovní poměr žalovaného u žalobkyně zanikl výpovědí ze strany žalovaného dne [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 12 740 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 760 Kč do 30 dnů od doručení výzvy k úhradě. 11. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 15. Uznáním dluhu podle § 2053 o. z. se zakládá vyvratitelná domněnka, podle níž se má za to, že tento závazek v době uznání trval. V řízení, ve kterém se domáhá věřitel splnění takového závazku, pak důkazní břemeno ohledně prokázání neexistence závazku nese dlužník (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001). Z uvedeného vyplývá, že nebylo na žalobkyni, aby prokazovala existenci nesplněného závazku žalovaného vůči ní, jestliže žalovaný závazek vůči žalobkyni uznal. Pokud je závazek uznán, neznamená to samo o sobě, že existuje, avšak přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka, který pokud tvrdí, že dluh nevznikl, musí to prokázat (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3496/2011). 16. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Z této smlouvy byla zapůjčitelkou (žalobkyní) přenechána vydlužiteli (žalovanému) věc určená podle druhu, konkrétně peníze (částka 23 500 Kč), kterou se vydlužitel (žalovaný) zavázal vrátit po uplynutí dohodnuté doby. Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše (§ 2053 o. z.). Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nesplnil a dnem následujícím po dni splatnosti se proto ocitl v prodlení. Žalobkyně tak má nárok na placení úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy ode dne [datum]. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení teprve od [datum]. 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby a předžalobní výzvy).