33 C 19/2020-285 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané žalovanou žalobkyni (dále jen„ OZPP“) je neplatné. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici [pozice] [anonymizováno]. Žalobkyně je bývalou manželkou jednatele žalované pana [celé jméno svědka], se kterým vede v současné době opatrovnické řízení týkající se jejich nezletilého syna [jméno] [příjmení] před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci opatrovnickém řízení při ústním jednání soudu dne [datum] žalobkyně nahlédnutím do spisu poprvé vůbec zjistila skutečnost, že nějaká listina, jež by obsahově měla být okamžitým zrušením jejího pracovního poměru, existuje. Nebylo jí umožněno udělat si kopii listiny a zástupce otce pouze poskytl kopii listiny bez podpisu či razítka. Z výše uvedeného vyplývá první nezhojitelná vada OZPP. Absence řádného doručení k rukám žalobkyně. K obsahové stránce OZPP poměru žalobkyně jednak uvádí, že ho považuje za výsostně účelové a zadruhé za zcela nesprávně a nedostatečně podložené skutkově, ale i hmotněprávně. Pracovní smlouvu ze dne [datum] uzavíral a podepisoval za žalovanou jednatel pan [celé jméno svědka]. Žalovaná nesprávně argumentuje tak, že tzv. pravý souběh funkcí není dle judikatury možný. Nejaktuálnější judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu pravý souběh funkcí statutárního orgánu a zaměstnance obecně připouští, respektive připouští uzavření pracovní smlouvy a podřazení předmětného vztahu pod zákoník práce. V daném případě se však nejedná o pravý souběh funkcí, ale o ten nepravý. Žalovaná žádným způsobem neprokazuje své tvrzení o tom, že se pracovní pozice„ [pozice] [anonymizováno]“ a její náplň kryje s obchodním vedením společnosti a tedy náplní funkce jednatele. Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy tak vznikl a nadále trvá. Existenci pracovního poměru sama žalovaná připouští a přistupuje na základě řady zástupných a účelových důvodů k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobkyní dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ z. p.“). Zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinnosti žalobkyní žalovaná odůvodňuje řadou naprosto nedoložených událostí a často nevhodných obvinění žalobkyně. Pokud žalovaná obecně vyčítá žalobkyni (dle jejího názoru) zvýšené čerpání dovolené, tuto možnost má žalobkyně ujednanou přímo v pracovní smlouvě, konkrétně v odstavci 5.1. Pokud napadá žalovaná, že se žalobkyně nedostavuje do práce, úmyslně přechází další významné spory mezi žalobkyní, společností a dalšími osobami v orgánech společnosti, šikanózní jednání vůči žalobkyni, nesnesitelnou atmosféru na pracovišti atd. Žalobkyně se na pracoviště dostavovat nemůže a to z důvodů na straně žalované. Žalobkyně navíc byla od [datum] v dočasné pracovní neschopnosti, kdy po fyzickém ataku ze strany bývalého manžela [celé jméno svědka], který řeší v současné době Policie ČR, násilném převzetí jejich společných firem panem [celé jméno svědka] a velmi nekorektního vedení opatrovnického řízení ze strany pana [celé jméno svědka], došlo u ní k psychickému zhroucení. Je minimálně podivné po osobě v dočasné pracovní neschopnosti požadovat, aby se dostavovala do práce a kvůli nedostavování se, jí dávat OZPP. Žalobkyně je ve sporu slabší smluvní stranou a jako takové jí je přiznána zvláštní zákonná ochrana vymezená v ustanovení § 1a odst. 1 písm. a) z. p. jakožto vůdčí idea pracovněprávních vztahů. V souladu s touto klíčovou zásadou rozhodně není řešit OZPP osobní a rodinné spory bývalých manželů. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované vyjádření k OZPP a zároveň oznámení o trvání na dalším zaměstnávání dle ustanovení § 69 odst. 1 z. p., jelikož považuje předmětné OZ za neplatné, jak popsala výše. Žalovaná na dopis žalobkyně nikterak nereagovala, a tak žalobkyni nezbývá než se svým nárokem obrátit na soud. O žádný souběh funkcí na straně žalobkyně nejednalo. Napadené právní jednání nebylo ze strany žalované řádně doručeno. Řádné doručení je přitom podmínkou platnosti OZPP. Zákoník práce stanoví ohledně doručování jednoznačný postup. Zaměstnavatel má toto právní jednání primárně doručit osobně na pracovišti, nebo na jiném místě, kde zaměstnance zastihne. Teprve poté, co tento postup selže, lze přistoupit k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. V případě, že tento postup není dodržen, je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné. Ze strany žalované nedošlo k osobnímu doručení, když žalovaná se ani nepokusila doručit napadené právní jednání v místě bydliště žalobkyně. K řádnému doručení nedošlo ani ze strany České pošty, s. p. Je otázka, jaká konkrétní listina a zda vůbec byly žalobkyni doručovány. O neplatnosti doručení svědčí již sama skutečnost, že uložení zásilky nebylo provedeno v souladu s tehdy účinným zněním z. p. K řádnému doručení nedošlo ani v opatrovnickém řízení, když listina, se kterou se žalobkyně seznámila, nebyla opatřena podpisem osoby oprávněné jednat za žalovanou. I kdyby se tato listina dostala do dispoziční sféry žalobkyně, nejedná se o řádné doručení, již z toho důvodu, že tato listina nebyla podepsána a zástupce žalované neměl zmocnění k tomuto hmotněprávnímu jednání. Nemohlo tak dojít ke zhojení vad při doručování, když se nejednalo při opatrovnickém řízení o platný projev vůle ze strany žalované. Co se týče samotných důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru, tak tyto důvody jsou neurčité a vykonstruované. 2. Žalovaná v obraně uvedla, že žalobkyně byla ke dni [datum] jmenována jednatelkou žalované. Funkci jednatele vykonávala až do [datum], kdy byla z funkce jednatele odvolána. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva se sjednaným druhem práce manažer financí. Následně byl od společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] vyžádán mzdový list žalobkyně za rok 2019, z něhož vyplynulo zejména datum nástupu k výkonu práce ([datum]), výše poskytované mzdy ([částka] základní mzda a [částka] osobní ohodnocení) a rozsah čerpání dovolené. Žalovaná vyšla z činností, které spadají pod druh práce„ [anonymizována dvě slova]“ a faktických výsledků činnosti žalobkyně (HR agenda, včetně schvalování a předávání podkladů společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], dispozice s finančními prostředky společnosti – úhrada závazků společnosti), kdy tyto činnosti lze charakterizovat jako součást obchodního vedení, které náleží jednateli, a které nelze považovat za znaky závislé práce ve smyslu § 2 z. p. Jedná se tak o tzv. pravý souběh výkonu funkce. Tyto činnosti se navíc nijak nelišily od činností, které žalobkyně pro společnost vykonávala jako jednatel žalované. Žalovaná se domnívá, že mezi ní a žalovanou z důvodu pravého souběhu výkonu funkcí pracovní poměr nevznikl, nicméně přistoupila z důvodu opatrnosti, absence pracovní smlouvy v dispozic žalované a jednání a úkonů žalobkyně v době po [datum] (tj. po odvolání žalobkyně z výkonu funkce jednatele), v rámci nichž došlo k masivnímu poškození (zejména finančních) zájmů společnosti, k zaslání Oznámení o souběhu výkonu funkcí, jehož součástí je i oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru (dále jen„ Oznámení“). V souladu se závěrem Nejvyššího soudu (sp. zn. 6 Cdo 108/92, 21 Cdo 4028/2009 a sp. zn. 21 Cdo 1781/2012) činnost statutárního orgánu obchodní společnosti (tj. zejm. obchodní vedení) fyzická osoba nevykonává v pracovním poměru, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) z. p. Pracovní smlouvy, na jejichž základě měla fyzická osoba vykonávat práci spadající do činnosti statutárního orgánu, byly považovány za neplatné. K těmto závěrům se mimo jiné hlásil i Nejvyšší správní soud (sp. zn. 3 Ads 119/2010). Závěry Nejvyššího soudu o neplatnosti pracovní smlouvy uzavřené na výkon činností spadajících pod činnosti vykonávané statutárním orgánem, byly následně korigovány nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15 ze dne 13. 9. 2016, publikovaného v Soudních rozhledech, [číslo] 2016, s. 358. Ústavní soud ve svém nálezu poukazuje na autonomii vůle a smluvní svobodu a z nich vyvěrající základní princip výkladu smluv, podle něhož je třeba upřednostnit výklad smlouvy, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá.„ Z pracovněprávního pohledu dle Ústavního soudu není důvod, pro který by nemohl člen statutárního orgánu vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce. Zda je ujednán režim zákoníku práce, je třeba posuzovat především dle úmyslu stran.“ Otázku, zda takovému ujednání brání právní úprava obchodních korporací, pak Ústavní soud ponechal otevřenou k řešení obecným soudům (viz body 50 až 55 nálezu). Aktuální judikatura Nejvyššího soudu reflektující závěry výše uvedeného nálezu Ústavního soudu, zejména rozhodnutí ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stano