33 C 24/2018-482 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou ze dne 10. 1. 2018 se žalobce na žalované jako její bývalý zaměstnanec domáhal doplatku mzdových prostředků ve výši 137 934 Kč s příslušenstvím, o které rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 20. 1. 2020, č. j. 33 C 24/2018-371. 2. Popsaným rozsudkem zamítl žalobu žalobce v části, v níž se domáhal zaplacení částky 18 274 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 274 Kč od 11. 1. 2017 do zaplacení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 119 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 119 660 Kč od 11. 1. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 118 517,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.), rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy žalované ve výši 16 350 Kč (výrok IV.) a žalovanou vyzval, aby ve lhůtě 10 dní od doručení tohoto rozsudku sdělila soudu číslo účtu pro zaslání nespotřebované zálohy (výrok V.). 3. K odvolání žalované proti popsanému rozsudku (výrokům II. a III.) pak Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, svým rozsudkem ze dne 6. 10. 2020, č. j. 9 Co 75/2020-407, rozsudek v meritu jako věcně správný potvrdil a snížil žalobci náhradu nákladů řízení na 107 046,40 Kč. Dále odvolací soud uložil žalované k náhradě náklady odvolacího řízení ve výši 19 283,60 Kč. 4. Dovolání žalované podané proti rozsudku odvolacího soudu dne 1. 12. 2020 pak Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 21 Cdo 448/2021-466, odmítl, neboť v něm neshledal některý ze zákonem přípustných dovolacích důvodů. 5. Dne 12. 2. 2021 podala žalovaná proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 1. 2020, č. j. 33 C 24/2018-371, žalobu pro zmatečnost, a to pro zmatečnostní důvod, že při přijetí napadeného rozsudku rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící pro jejich podjatost, dle § 229 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen„ o. s. ř.”. Uvedená žaloba neobsahovala vymezení, vyloučení pro podjatost kterého ze členů soudního senátu (přísedícího anebo předsedy senátu) při rozhodování žalovaná namítá, když ve své žalobě namítá pouze podjatost„ soudce“ a ve věci rozhodoval tříčlenný senát; srozumitelné uvedení, v čem je konkrétně shledáván důvod zmatečnosti, tj. skutečnosti vedoucí žalovanou k závěru o podjatosti soudce, resp. toho kterého člena soudního senátu (v žalobě je popisován pouze dle názoru žalované vadné hodnocení důkazů„ soudcem“); uvedení, kdy a jakým způsobem se žalovaná o důvodu či důvodech podjatosti dozvěděla. 6. Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (§ 232 odst. 1 o. s. ř.). 7. Z důvodu nedostatků náležitostí zmatečnostní žaloby předseda senátu žalovanou postupem dle § 235a o. s. ř. ve spojení s § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval v usnesení ze dne 19. 5. 2021, č. j. 33 C 24/2018-477, o odstranění popsaných vad a nedostatků, k čemuž stanovil žalované lhůtu 10 dnů. V usnesení předseda senátu žalovanou též poučil, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možné pokračovat, soud podání odmítne., čímž je řízení skončeno. Usnesení bylo žalované doručeno dne 20. 5. 2021. 8. Žalovaná ve lhůtě, která jí marně uplynula dne 31. 5. 2021, neodstranila vady zmatečnostní žaloby, a ta tak nadále obsahuje vady, pro které není možné pokračovat v řízení, zejména neobsahuje jasné a konkrétní vymezení zmatečnostních důvodů a skutečností pro posouzení její včasnosti, a proto nezbylo soudu, než žalobu odmítnout. Odmítnutím žaloby je řízení o žalobě pro zmatečnost skončeno. 9. Tímto rozhodnutím se řízení o žalobě pro zmatečnost u tohoto soudu končí, a proto soud v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl též o povinnosti k náhradě nákladů řízení, která vznikla žalované ve vztahu ostatním účastníkům, neboť její žaloba byla soudem odmítnuta (§ 146 odst. 3 o. s. ř.), avšak jiným účastníkům zjevně žádné náklady s řízením o této žalobě pro zmatečnost nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost.