34 C 355/2020-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Smlouva byla ukončena dne [datum]. Žalovaný byl povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení ([název zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [sériové číslo]), která žalovaný převzal při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný zařízení nevrátil, proto má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb internetu [číslo] na jejímž základě zajišťovala žalovanému služby spočívající v přístupu k internetu. Smlouva byla ukončena dne [datum]. Žalovaný byl povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení ([název zařízení] [anonymizována dvě slova]), které žalovaný převzal při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný zařízení nevrátil, proto má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k vrácení technických zařízení výzvou ze dne [datum], ze dne [datum] a výzvou právního zástupce ze dne [datum] s lhůtou k plnění do [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] v nichž se žalovaný zavázal za poskytované služby elektronických komunikací (televizní vysílání, internet) platit žalobkyni sjednanou cenu. V rámci smluv si žalovaný pronajal technická zařízení, [název zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [sériové číslo] a [zařízení] [anonymizována dvě slova] Součástí smlouvy byly i zvláštní podmínky pro službu [název služby] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], dle kterých byl žalovaný povinen po ukončení smluv vrátit technická zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy. Smlouva [číslo] byla ukončena ke dni [datum] a smlouva [číslo] ke dni [datum], avšak žalovaný technická zařízení nevrátil. Pro případ nevrácení technických zařízení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každé zařízení, tedy 10 000 Kč (2x 5 000 Kč). Žalovaný byl vyzván žalobkyní k vrácení technických zařízení výzvou ze dne [datum], ze dne [datum] a výzvou právního zástupce ze dne [datum] s lhůtou k plnění do [datum]. 5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu ve spojení se shora citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 o. z., na základě které žalobkyně pronajala žalovanému technická zařízení [název zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [sériové číslo] a [zařízení] [anonymizována dvě slova], která měl žalovaný po ukončení smluvního vztahu vrátit žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od jeho ukončení. Žalovaný porušil smluvní povinnost, když zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil, a proto má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Smluvní pokuta a její pevná výše byla sjednána přímo ve smlouvě, tudíž smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána v souladu s § 2048 o. z. Tím, že žalovaný neuhradil smluvní pokutu ve lhůtě určené v předžalobní výzvě, do [datum], ocitl se dnem následujícím v prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 627 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.