34 C 422/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 4 554 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo] dne [datum] při jízdě na lince [číslo] dne [datum] při jízdě na lince [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 18 Kč za jednu jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované dlužné přepravné ani přirážku nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že žalovaná se přepravovala prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo] dne [datum] na lince [číslo] dne [datum] na lince [číslo] dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činila 18 Kč za jízdu a přirážka k jízdnému byla stanovena žalobkyní smluvními přepravními podmínkami na částku 1 500 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osoby, dle které se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovanou) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb.). Jelikož se žalovaná přepravovala bez platné jízdenky, a tudíž se neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, je povinna uhradit žalobkyni ve smyslu ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. (resp. ust. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb.) krom jízdného ve výši 18 Kč i přirážku k jízdnému, která dle ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. (resp. ust. § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb.) ve spojení se smluvními přepravními podmínkami činí 1 500 Kč. Přirážka je smluvní pokutou ve smyslu ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. 6. Jelikož žalovaná nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek, ocitla se v prodlení s plněním peněžitého závazku dnem následujícím po splatnosti, a tudíž je povinna zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč, představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva, sepis žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod pro stanovení jiné lhůty.