34 C 430/2021-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] při jízdě [anonymizována čtyři slova] městské hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč za jednu jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované dlužné přepravné ani přirážku nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že žalovaný se přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] při jízdě [anonymizována čtyři slova] dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného činila 24 Kč za jízdu a přirážka k jízdnému byla stanovena žalobkyní smluvními přepravními podmínkami na částku 1 500 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osoby, dle které se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovaný) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb.). Jelikož se žalovaný přepravoval bez platné jízdenky, a tudíž se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, je povinen uhradit žalobkyni ve smyslu ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. (resp. ust. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb.) krom jízdného ve výši 24 Kč i přirážku k jízdnému, která dle ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. (resp. ust. § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb.) ve spojení se smluvními přepravními podmínkami činí 1 500 Kč. Přirážka je smluvní pokutou ve smyslu ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. 6. Jelikož žalovaný nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku dnem následujícím po splatnosti, a tudíž je povinen zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně ve výši 200 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soudem bylo zjištěno, že v řízení o zaplacení jízdného je žalobkyně zastupována i jinými advokáty, přitom obsah těchto žalob, přestože jsou podávány různými advokáty, je úplně shodný. Liší se pouze v částkách, ve dnech jízd (např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] [anonymizována dvě slova], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Žalobkyně sice není osobou, jež by si vymáhání pohledávek dobrovolně zvolila za předmět své činnosti, a soudní uplatňování pohledávek pro ni vskutku je nechtěnou a zatěžující činností, k níž však je, s ohledem na účast hlavního města Prahy ve společnosti, povinna. Proto by měla být personálně vybavena tak, aby si tyto pohledávka vymáhala sama, svými pracovníky, neboť se jedná o vskutku jednoduché spory. 8. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu, kterou by žalobkyně vynaložila sama i v případě, že by nebyla zastoupena advokátem, neboť podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Při určení výše této náhrady soud postupoval podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni přiznaná částka 200 Kč tudíž představuje paušálně určenou náhradu za sepis žaloby a výzvu. 9. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod pro stanovení jiné lhůty. 10. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.