7 C 414/2020-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se svým podáním ze dne [datum] domáhal rozhodnutí zdejšího soudu, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku [částka] s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž součástí byly i všeobecné podmínky. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce jednorázovou smluvní pokutu ve výši [částka] za každé nevrácené zařízení v případě porušení své povinnosti hradit poplatky za poskytnuté služby el. komunikací. Žalovaná nehradila poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací. Ze strany žalobce došlo k ukončení smluvního vztahu na základě výpovědi zaslané, přesto žalovaná do dnešního dne předmětné zařízení nevrátila. Žalovaná nevrátila zapůjčené zařízení [anonymizováno 8 slov] žalobci ve lhůtě stanovené všeobecnými podmínkami, tj. 7 dnů nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení. [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku vůči žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne [datum], neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána. 3. Žalobce se k jednání řádně omluvil. 4. Dle § 2010 odst. 1 občanského zákoníku dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. 5. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, které ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku vůči žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek, jak vyplynulo ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky. V průběhu řízení bylo dále zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce služeb ze strany žalobce dne [datum], jejíž součástí byly všeobecné podmínky, jak vyplynulo ze smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčené zařízení uvedené ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací do 7 dnů od ukončení smlouvy. Dále se žalovaná se zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] za každé nevrácené zařízení dle čl. 7 smlouvy, pokud zařízení ve lhůtě stanovené všeobecnými podmínkami, tj. 7 dnů od ukončení smlouvy nevrátí, nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení dle příslušného ceníku. Zakázkový list ze dne [datum] potvrdil, že žalobce předal zařízení a žalovaná toto převzetí potvrdila svým podpisem. Žalobce vypověděl předmětnou smlouvu, jak bylo doloženo zasláním výpovědí ze dne [datum], neboť žalovaná nehradila smluvené poplatky, jak vyplynulo z výpovědi smlouvy ze dne [datum] Smlouva byla ukončena. 6. Soud má za to, že uzavřená smlouva obsahuje výslovný projev vůle o dohodě stran, že tento konkrétní právní vztah, který nespadá mezi obchodně právní vztahy, se bude řídit obchodním zákoníkem. Ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klausulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 7. Podle § [číslo], § 1813 obč. zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 8. Ujednání, které je součástí formulářové smlouvy, a nebylo tedy individuálně dohodnuta mezi účastníky, o povinnosti žalované (dále jen spotřebitel) vrátit právnímu předchůdci žalobce (dále jen dodavatel) zařízení dodavatele (poskytovatele) nebo doplňkové zařízení, které mu bylo poskytnuto nejpozději do sedmi 7 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí, představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Při uzavírání smlouvy dodavatel předal své zařízení spotřebiteli sám a je v rozporu s požadavkem dobré víry, pokud spotřebitel, který se mohl oprávněně domnívat, že v případě ukončení smlouvy, si dodavatel své zařízení opět sám převezme, tento tak neučiní, ale postavení spotřebitele ještě navíc nepřiměřeně zatíží tím, že spotřebitel musí zařízení zaslat v krátké lhůtě na adresu uvedenou ve smlouvě na své vlastní náklady a nebezpečí. 9. Soud proto s ohledem na shora uvedené má za to, že takové ujednání je nutno považovat za neplatné a žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] zamítl, když povinnost zaplatit smluvní pokutu již nemá základ v porušení smluvní povinnosti. 10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Pakliže žalované, která byla ve sporu zcela úspěšná, náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.