75 C 241/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 10. 2020 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 9 488 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjče [číslo] uzavřené dne 2. 7. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 230 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], a žalovaný spolu dne 2. 7. 2015 uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit půjčku s poplatky v souhrnné 3 546 Kč (celkem tedy 9 718 Kč) ve 43 týdenních splátkách po 226 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020 vyzván žalobkyní k úhradě dluhu, a to nejpozději do 18. 9. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, společnost [právnická osoba] ji provedla tak, že nechala žalovaného vyplnit zákaznickou, ve kterém žalovaný uvedl, že bydlí v nájemní bydlení, má již spotřebitelský úvěr nebo půjčku i jinde, nevlastní automobil a je zaměstnánu společnosti [právnická osoba] jako stavebně montážní dělník s měsíčním příjmem ve výši 14 014 Kč, přičemž jeho celkové měsíční výdaje jsou ve výši 10 579 Kč. K doložení tvrzených příjmů a výdajů měl žalovaný doložit občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a SIPO. Jako použitelný příjem společnost [právnická osoba] vyhodnotila částku 3 434 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“). 6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně v daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 9 odst. 1 z. s. ú.). 7. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 5 770 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 6 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 230 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 770 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 18. 9. 2020, když před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.). 9. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 5 770 Kč, tedy z 60,81 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 3 718 Kč, tedy ze 39,19 %. Žalobkyně však rovněž nebyla úspěšná ohledně dalšího příslušenství (celého obchodního úroku a částečně i úroku z prodlení). S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný.