15 C 73/2013-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 4. 2013 domáhala zaplacení částky 2 096 Kč s tím, že se žalovaná na lince [číslo] dne 18. 4. 2012 v 11:39 hodin a lince [číslo] dne 18. 4. 2012 v 11:43 hodin, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za výše uvedenou přepravu v násobku úměrnému počtu jízd, resp. jízdné ve výši 12 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za jízdu v pořadí druhou, a dále náklady spojené ze zasláním upomínky před soudní žalobou žalované ve výši 66 Kč, žalovaná ovšem nárokovanou částku nezaplatila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z„ Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, jak bylo uvedeno v žalobě. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, resp. jízdné ve výši 12 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za jízdu v pořadí druhou, za výše uvedenou přepravu v násobku úměrnému počtu jízd, tj. 2 030 Kč, nezaplatila. Žalobkyně proto zaslala žalované upomínku před soudní žalobou, za což si účtuje částku 66 Kč. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně: Dle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění účinném do 30. 4. 2013, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách ve znění účinném do 30. 4. 2013, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatila, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do její splatnosti, jak byla uvedena v žalobě, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Požadovanou částku ve výši 66 Kč za zaslání upomínky před soudní žalobou žalované pak soud posoudil jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.