22 C 101/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 12. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 11 646 Kč, jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], za dobu od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč. Výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 5. 11. 2020 byla žalovanému doručena, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 15. 6. 2022, kam se žalovaný bez omluvy nedostavil a ze kterého se žalobkyně omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl jen na základě provedených důkazů a obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Soud zhodnotil předložené listinné důkazy (dále uvedené) jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], s objemem válců motoru nad 2 500 ccm, a to v době od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 (viz výdej dat z registru ze dne 4. 4. 2022 na č. l. 14), když v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, jak žalobkyně ověřila (viz zjištěné údaje o vozidle ze dne 30. 10. 2020 na č. l. 22 a výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 5. 11. 2020 na č. l. 23-24). Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaný nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní poté, co ta prověřila předepsaným procesem, že vozidlo nemělo pro uvedené období uzavřeno pojištění, když nic takového v řízení netvrdil a nedoložil, a byl to právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít, a to výzvou žalovanému ze dne 5. 11. 2020 (ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy), jak plyne z právního hodnocení věci dále, ač byl o zaplacení opakovaně upomínán (viz výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 5. 11. 2020 včetně detailní informace k zásilkám ze dne 12. 11. 2020 na č. l. 23-24, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 18. 2. 2021 včetně poštovní poukázky A na č. l. 25, včetně detailní informace k zásilkám ze dne 29. 10. 2021 na č. l. 26). Náklady na vymáhání ve výši 300 Kč jsou určené zákonem, resp. vyhláškou (viz dále) a k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván rovněž výzvou ze dne 5. 11. 2020 (viz výzva). 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti – dále jen„ ZPO“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Za vlastníka vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 ZPO). Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. – dále jen„ Vyhláška“, v této konkrétní věci ve výši 93 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené § 2a Vyhlášky částkou 300 Kč (§ 4 odst. 4 ZPO). Žalobkyně určila žalovanému ve výzvě k zaplacení 60 denní splatnost žalovaných nároků, a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterého žalobkyně využila, a to ve výši stanovené § 2 nařízení 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 646 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Naopak soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení ve spojení s doplněním žaloby ze dne 6. 6. 2022, když skutečnosti zde uvedené měly být již obsahem žaloby a jejich následné doplňování tak neshledal soud z hlediska náhrady nákladů řízení za účelné. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.