22 C 178/2017-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2017 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 438,21 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených plateb za dodávky energií. 2. Řízení v této věci bylo přerušeno z důvodu zjištění úpadku žalovaného v insolvenčním řízení, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením ze dne 11. 10. 2017. Usnesením ze dne 30. 8. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek dle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Usnesení nabylo v této části právní moci dne 15. 9. 2022. Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že předmětná pohledávka žalobkyně byla či měla být v insolvenčním řízení přihlášena. 3. Podáním doručeným soudu dne 19. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na osvobození žalovaného od placení pohledávek v rámci proběhlého insolvenčního řízení. 4. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. 5. Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 6. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř.. 8. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel z toho, že by bylo namístě rozhodnout podle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., neboť byla vzata zpět žaloba pro chování žalovaného, který zahájil insolvenční řízení, ve kterém se oddlužil, a žalobkyni tak nezbylo, než vzít žalobu zpět. Žalovaný by tak měl hradit žalobkyni náklady řízení. Žalovaný však byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od všech pohledávek, které byly nebo měly být přihlášeny v insolvenčním řízení, tj. i od žalované pohledávky (§ 414 insolvenčního zákona). Přitom oddlužení se vztahuje i na příslušenství pohledávky, včetně nároku na náhradu nákladů řízení. Proto nelze v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, dlužníka zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Žalovanému tedy z důvodu osvobození od placení pohledávek nelze uložit povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v této věci, proto soudu nezbývá než rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Soud tedy neshledal důvod se od výše uvedených závěrů odchýlit a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Soudní poplatek se do částky 1 000 Kč nevrací (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).