22 C 230/2022-48 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 8. 7. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 870 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], za dobu od 23. 10. 2019 do 10. 11. 2019 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč. Výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 30. 4. 2020 byla žalovanému doručena, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 11. 2022, na které se žalovaný, ač řádně předvolán, bez předchozí omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel jen z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný nebyl vlastníkem či provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], s objemem válců motoru do 1 000 ccm, v době od 23. 10. 2019 do 10. 11. 2019, a to ani faktickým ani evidovaným, když v uvedené době byla evidovaným vlastníkem a provozovatelem paní [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], tedy osoba odlišná od žalovaného, jak to soud zjistil z vyžádaného výdeje dat z registru motorových vozidel, a dále též z výpisů RSV předložených žalobkyní. Z výpisů pojistných smluv sice plyne, že žalovaný mohl být před rozhodným obdobím uváděn v těchto pojistných smlouvách jako vlastník vozidla, resp. po jeho uplynutí jako provozovatel a pojistník vozidla, když to však podle názoru soudu nepostačuje k doložení jeho právního vztahu (evidovaného či faktického) k předmětnému vozidlu v rozhodné době. Žalobkyně tak v této skutkové otázce neunesla své důkazní břemeno, přičemž se svou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Na uvedeném nemohly dle názoru soudu ničeho změnit ani detaily pojistných smluv za období předcházející a následující rozhodné období, když z těchto by soud zcela zřejmě nezjistil jiných skutečností, než z výpisů pojistných smluv, a proto soud tyto důkazní návrhy zamítl jako nadbytečné. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti – dále jen„ ZPO“, je vlastník/provozovatel motorového vozidla povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musí být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Za vlastníka vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 ZPO), čemuž dle názoru soudu neodporuje, aby byla jako vlastník či provozovatel vozidla určena osoba odlišná od osoby evidované. 8. V řešené věci soud však určil jako osobu vlastníka a provozovatele vozidla v dotčeném období dle příslušné evidence osobu odlišnou od žalovaného, přičemž nebylo ani dostatečně doloženo, že by žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem vozidla neevidovaným v příslušné evidenci, a proto věc uzavřel s tím, že žalovaný není osobou, na které se mohla žalobkyně po právu domáhat zaplacení příspěvku ve smyslu § 4 odst. 1 ZPO – tedy ani osobou pasivně legitimovanou v tomto sporu o jeho zaplacení. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšnému žalovanému v řízení zjevně žádné náklady řízení nevznikly.