22 C 254/2021-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [číslo], nacházejícím se na adrese [adresa žalovaného]. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 25. 5. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] vystavené dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 3 628 Kč za spotřebu elektřiny za období od 11. 6. 2020 do 17. 7. 2020, a to se splatností do 10. 8. 2020. Žalovaný z tohoto titulu ničeho neuhradil. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. 7. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 8. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 628 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (pozn.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a návrh ve věci samé – žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.