22 C 305/2018-77 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 9. 2018, jak byla doplněna podáním žalobce doručeným soudu dne 9. 8. 2019 (připuštěnou usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. [číslo jednací]), se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky 77 247,04 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobce, který byli žalovaní povinováni zaplatit, vzešel z titulu, že žalovaní byli v předmětném období vlastníky bytové jednotky [číslo] se souvisejícím podílem na domu v domě [adresa] v ul. [ulice], v [obec], jehož správu a provoz zajišťuje právě žalobce, přičemž žalovaní neplatili řádně a včas platby spojené s jejich spoluvlastnictvím bytu, tj. platby do fondu oprav a zálohy na služby a energie, jejichž vyúčtování tvoří nároky uplatňované žalobcem v této žalobě, a to za období února až srpna 2018, co se týká již vyúčtovaných zálohových plateb, dále od ledna do července 2019, co se týká zálohovaných plateb za období, které doposud nebylo účetně uzavřeno, a dále od února 2018 do července 2019, co se týká plateb do fondu oprav. 2. Rozsudkem pro zmeškání č. j. [číslo jednací], vyhlášeným po jednání ve věci dne 28. 8. 2019, soud ve věci rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 77 247,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 319,11 Kč od 20. 9. 2018 do 7. 8. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 77 247,04 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); dále že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 24 384,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.), a dále že žalobce je povinen zaplatit na doplatku soudního poplatku částku 2 347 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. 3. Řízení v této věci bylo přerušeno z důvodu zjištění úpadku žalovaných v insolvenčním řízení, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením ze dne 31. 10. 2019. Usnesením ze dne 14. 3. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaných a osvobodil je od placení pohledávek dle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Usnesení nabylo v této části právní moci dne 1. 4. 2022. Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že předmětná pohledávka žalobce byla či měla být v insolvenčním řízení přihlášena. 4. Podáním doručeným soudu dne 20. 6. 2022 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na osvobození žalovaných od placení pohledávek v rámci proběhlého insolvenčního řízení a navrhla řízení zastavit s tím, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení a žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek. 5. Žalovaní svým postojem k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], vyjádřili souhlas se zpětvzetím žaloby žalobce. 6. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. 7. Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 8. Dle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. 9. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu v celém rozsahu zpět po zahájení jednání ve věci a žalovaní se zpětvzetím žaloby souhlasili, soud dle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil a zrušil ve věci vydaný rozsudek ze dne 28. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], který doposud nenabyl právní moci. 10. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 11. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel z toho, že by bylo namístě rozhodnout podle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., neboť byla vzata zpět žaloba pro chování žalovaných, kteří zahájili insolvenční řízení, ve kterém se oddlužili, a žalobci tak nezbylo, než vzít žalobu zpět. Žalovaní by tak měli hradit žalobci náklady řízení. Žalovaní však byli v rámci insolvenčního řízení osvobozeni od všech pohledávek, které byly nebo měly být přihlášeny v insolvenčním řízení, tj. i od žalované pohledávky (§ 414 insolvenčního zákona). Přitom oddlužení se vztahuje i na příslušenství pohledávky, včetně nároku na náhradu nákladů řízení. Proto nelze v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, dlužníka zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Žalovaným tedy z důvodu osvobození od placení pohledávek nelze uložit povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této věci, proto soudu nezbylo než rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Soud dále rozhodl dle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – dále jen„ z. s. o. p.“, že soudní poplatek se žalobci nevrací, neboť řízení bylo zastaveno až po prvním jednání ve věci. 13. Protože toto usnesení je zároveň rozhodnutí, kterým se toto řízení končí, když rozsudek ze dne 28. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], je současně rušen, uložil soud žalobci zaplatit v souladu s § 6a odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. j) z. s. o. p. doplatek soudního poplatku ve výši 2 347 Kč dle pol. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků, v jaké soudní poplatek za žalobu (rozšíření) doposud nebyl zaplacen.