22 C 310/2021-86 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak byl u soudu uplatněn žalobou podanou dne 26. 2. 2021. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu účastnické smlouvy [číslo] uzavřené dne 15. 5. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovaným, a představuje plnění v žalované výši za služby třetích stran, konkrétně ve výši 747,40 Kč za období od 15. 5. 2018 do 5. 6. 2018 vyúčtovanou platbu ve faktuře [číslo] za platbu přes SMS; a ve výši 1 743,09 Kč za období od 6. 6. 2018 do 5. 7. 2018 vyúčtovanou platbu ve faktuře [číslo] za platbu přes SMS, když žalovaný právnímu předchůdci na uvedená vyúčtování do lhůty jejich splatnosti ani později nezaplatil, jak byl dle smlouvy povinen. Právní předchůdce popsané pohledávky s účinností ke dni 16. 7. 2018 postoupil žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 12. 2020. Žalobkyně tak na žalovaném požaduje zaplacení jí postoupených pohledávek, a dále též úrok z prodlení za období po splatnosti stanovené vyúčtováním, a dále též náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč, dle jejich předloženého rozpočtu. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k výzvě soudu se nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 5. 2022, když účastníci se k jednání nedostavili, žalobkyně se z jednání omluvila a požádal o konání jednání bez své přítomnosti a žalovaný, ač řádně předvolaný se k jednání bez omluvy nedostavil a nepožádal o odročení jednání, přičemž byly splněny podmínky, aby soud mohl věc projednat a rozhodnout bez jejich přítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Na základě provedených důkazů zjistil soud následující: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 5. 2018 uzavřena účastnická smlouva [číslo] k telefonnímu číslu [číslo], na které žalovaný čerpal služby třetích stran, konkrétně za platbu přes SMS, když za období od 15. 5. 2018 do 5. 6. 2018 čerpal platbu v hodnotě 747,40 Kč vyúčtovanou mu ve faktuře [číslo] se splatností 20. 6. 2018; a za období od 6. 6. 2018 do 5. 7. 2018 čerpal platbu v hodnotě 1 743,09 Kč vyúčtovanou mu ve faktuře [číslo] se splatností 20. 7. 2018, jak je byl posléze v souladu s uzavřenou smlouvou a především obchodními podmínkami a ceníky povinen uhradit právnímu předchůdci žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil uvedené pohledávky za žalovaným smlouvou ze dne 12. 11. 2020 žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován právním předchůdcem žalobkyně i žalobkyní, která současně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k jejich úhradě. Na dlužnou částku nebylo žalovaným přes opakovanou výzvu ničeho uhrazeno, když soud vyšel z tvrzení žalobkyně, neboť účastníci ani netvrdili, že by mělo na žalované nároky být provedeno jakékoliv plnění. 6. Ohledně nákladů na vymáhání pohledávek ve výši 300 Kč pak soud nevzal za prokázané jejich vynaložení ve vztahu k této konkrétní věci, když žalobkyně sice uvedla, jakým způsobem předloženým rozpočtem dospěla k jejich výši, ale nedoložila, že by dle tohoto rozpočtu vymáhací proces proběhl, když jediná dokumentace vymáhacího procesu byla předložená (opakovaná) předžalobní výzva a náklady na ni soud zohlednil v nákladech tohoto řízení. 7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn kromě služeb elektronických komunikací užívat také platební služby a tzv. služby třetích stran, přičemž byl povinen žalobkyni hradit cenu těchto služeb. V den následující po splatnosti příslušného vyúčtování se žalovaná ocitl v prodlení, od tohoto dne tak žalobkyně, které byly pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, má právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do zaplacení. 8. Žalobu shledal soud v rozsahu dlužných pohledávek důvodnou a po právu, a proto jí soud v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku vyhověl, a uložil žalovanému k zaplacení dlužné pohledávky včetně nárokovaného zákonného úroku z prodlení. Naopak soud neshledal žalobu důvodnou ohledně nákladů vynaložených na vymáhání, když žalobkyně nedoložila jejich vynaložení a soud tak nemohl posoudit ani jejich účelnost, a proto žalobu v tomto rozsahu výrokem II. rozsudku zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 243,32 Kč, přičemž tato částka představuje 83,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,25 %, při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství k datu rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 790,49 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna typovou shodností žaloby podávané žalobkyní opakovaně v obdobných věcech a předmětem řízení, jak to předpokládá hypotéza daného ustanovení. Za doplnění žaloby ze dne 31. 1. 2022 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť obsahovalo skutečnosti, které měly být obsaženy již v žalobě a nejednalo se tak z hlediska náhrady nákladů o účelný úkon právní služby. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.