22 C 522/2021-64 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 28. 12. 2021 se manželka domáhala rozvodu svého manželství s manželem [celé jméno manžela]. Svůj návrh odůvodnila tím, že pro svůj strach z manžela, vyvolaný jeho žárlivými a depresivními stavy, násilným jednáním vůči její osobě, a dále jeho zneužíváním alkoholu a omamných a psychotropních látek, přestali s manželem od 18. 6. 2021 společně žít, když manžel se odstěhoval z jejich společné domácnosti, přičemž manželka si již nedokáže představit pokračování trvání jejich manželství. Z manželství se nenarodily žádné děti a manželství tak neplní svůj účel, když manželé nejsou v současné době v kontaktu a ani jeden z manželů v něm nechce pokračovat. 2. Manžel k návrhu na rozvod uvedl, že se chce také rozvést, když skutečnosti uvedené v návrhu označil za nesporné a k tomuto se při jednání dne 29. 6. 2022 připojil. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr ve věci: 4. Z oddacího listu a lustrace manželů v integrovaném systému základních registrů vyplynulo, že manželství bylo uzavřeno dne 29. 1. 2016 ve městě [anonymizováno], v Turecku, a to mezi manželem turecké státní příslušnosti a manželkou české státní příslušnosti, přičemž oba manželé žijí v současné době na území České republiky, a to manželka v obvodu zdejšího soudu na místě, kde měli manželé poslední společné bydliště na adrese [adresa manželky a manžela], jak manželé dále potvrdili při svém výslechu. Dále soud ověřil, že z manželství se nenarodily žádné děti, když oba manželé jsou bezdětní. Dalšími předloženými listinami a výslechem manželů pak soud zjistil, že manželství bylo v počátku v zásadě bezproblémové, když manželé žili asi prvních 2,5 roku v Turecku, avšak po jejich přestěhování do České republiky počal manžel propadat depresím, výkyvům nálad, což vrcholilo ostrými hádkami manželů, při kterých manžel manželce též vyhrožoval násilím, a také ji fyzicky napadal, pročež byl podvakráte vykázán ze společného bydlení a byl pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku též odsouzen rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], za skutek, kterého se na manželce dopustil dne 4. 11. 2019. Manžel se pokoušel své stavy zvrátit, a to prostřednictvím léčby a medikace, avšak tato snaha podporovaná z počátku též manželkou, nedosáhla kýženého výsledku, když ji manžel za dobu faktického trvání manželství ne zcela dodržoval. Manželka ani manžel v současné době již nevidí možnost, jak by mohla být obnovena vzájemná důvěra mezi nimi, zejména pro důvodný strach manželky z manžela, přičemž manžel se od manželky odstěhoval v červnu roku 2021 do [obec] a manželé od té doby nevedou společnou domácnost a přerušili veškerý kontakt. 5. Závěrem soudu tak je, že manželství manželů je v současné době hluboce a trvale rozvráceno z důvodu vzájemného nepřekonatelného odcizení, způsobeného zejména chováním manžela k manželce, a manželství není možné již ani obnovit, když oba manželé obnovu manželství vylučují. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Nejprve se soud zabýval pravomocí zdejších soudů ve věci jednat a rozhodnout, stejně jako otázkou rozhodného práva. Manžel je tureckým občanem a manželka občankou české republiky, přičemž oba se v současnosti trvale zdržují na území České republiky, a manželé měli naposledy společnou domácnost, společné bydliště, v obvodu zdejšího soudu. Vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouvy mezi Tureckou republikou a Českou republikou neupravují řízení o rozvodu a to ani co se týká pravomoci, ani co se týká užití hmotného práva, postupoval soud při jejich určení podle zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – dále jen„ zmps“, ze kterého dovodil, jak svou pravomoc rozhodovat, tak užití českého práva hmotného. 8. Dle § 47 zmps, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. 9. Dle § 50 odst. 1 zmps, rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 zmps, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 10. Dle § 50 odst. 2 zmps, jestliže by bylo třeba podle § 50 odst. 1 zmps použít cizího právního řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt. 11. Pro posouzení manželství je potom rozhodný český právní řád, především zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen„ o. z.“. 12. Podle § 755 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 13. Podle § 755 odst. 3 o. z., mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 14. Podle § 758 o. z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 15. V posuzovaném případě ze skutkových závěrů soudu vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé společně nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, a nejsou zde podmínky pro obnovení manželství. Manželství manželů je bezdětné, a proto soud ve věci neshledal nutnost nejprve vypořádávat poměry dítěte v době po rozvodu manželů (§ 755 odst. 3 o. z.). 16. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 a násl. o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v naprostém a nepřekonatelném odcizení manželů, způsobeným zejména chováním manžela k manželce. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“. 18. Pro úplnost soud uvádí, že přes osvobození manželky od soudních poplatků neuložil soudní poplatek k úhradě manželovi ve smyslu § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v případě řízení o rozvodu nedochází k přechodu této povinnosti. Soud zároveň neuložil manželovi ve smyslu § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, povinnost k náhradě nákladů státu, vynaložených na tlumočení při nařízeném jednání, neboť v souladu s rozhodovací praxí soudů se náklady státu za uplatnění práva účastníka jednat před soudem v jeho rodném jazyce účastníkovi k náhradě neukládají.