22 C 80/2022-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 14 371 Kč jako příspěvku žalované za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], za dobu od 12. 9. 2019 do 30. 6. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 2x 300 Kč, když výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 19. 8. 2020 za období 12. 9. 2019 až 31. 1. 2020 a ze dne 5. 11. 2020 za období 1. 2. 2020 až 30. 6. 2020 byla žalované doručena, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalované povinnou osobu. 3. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaná byla vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], s objemem válců motoru nad 1 350 ccm do 1 850 ccm, a to v době od 12. 9. 2019 do 30. 6. 2020, jak soud ověřil z výpisu z registru vozidel ze dne 18. 3. 2022, když v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, jak žalobkyně ověřovala z registru pojistných smluv, jak je to zřejmé z jejich výpisu a předložených výzev k zaplacení příspěvku. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaná nezaplatila, když ničeho takového v řízení netvrdila ani neprokázala, ač byla k tomu vyzvána žalobkyní poté, co ta prověřila předepsaným procesem, že vozidlo nemělo pro uvedené období uzavřeno pojištění a byla to právě žalovaná, která měla povinnost pojištění uzavřít, a to výzvou žalované ze dne 19. 8. 2020 za období 12. 9. 2019 až 31. 1. 2020 a ze dne 5. 11. 2020 za období 1. 2. 2020 až 30. 6. 2020 (v obou případech ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy), jak soud zjistil z těchto předložených výzev a přiloženého podacího archu, ač byla o zaplacení opakovaně upomínána, jak bylo žalobkyní doloženo upomínkami ze dne 25. 11. 2020 a 18. 2. 2021, a dále předžalobní výzvou ze dne 27. 10. 2021 a 3. 11. 2021 Náklady na vymáhání ve výši celkem 600 Kč jsou určené zákonem, resp. vyhláškou (viz dále) a k jejich zaplacení byla žalovaná vyzvána rovněž výzvami ze dne 19. 8. 2020 a 5. 11. 2020. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti – dále jen„ ZPO“, byla žalovaná jako vlastník povinna uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Za vlastníka vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 ZPO). Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. – dále jen„ Vyhláška“, v této konkrétní věci ve výši 47 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené § 2a Vyhlášky částkou 300 Kč (§ 4 odst. 4 ZPO), a to za každou z výzev, když soud neshledal v rozporu s právem, že žalovaná byla vyzývána podvakráte, a to s ohledem délku nepojištěného období a na skutečnost, že každá z výzev byla za jiné období. Žalobkyně určila žalované ve výzvě k zaplacení 60 denní splatnost žalovaných nároků, a protože žalovaná v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradila, dostala se dnem následujícím do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterého žalobkyně využila. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 371 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud naopak nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za doplnění žaloby, neboť to obsahovalo skutečnosti, které měly být uvedeny již v samotné žalobě a jejich následné doplňování soud neshledal z hlediska nákladů řízení účelným, a dále za dvě předžalobní výzvy, když již v době zaslání první z předžalobních výzev byly splatné obě nárokované pohledávky a rozdělení předžalobní výzvy na dva nároky tak soud nehledal z hlediska nákladů řízení účelným. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.