29 C 114/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 1 513 Kč jako dlužného pojistného s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem pojistnou smlouvu ([název a číslo smlouvy] [anonymizována dvě slova] [příjmení]) [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značky AUDI, typ [anonymizováno], [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni [datum], na dobu neurčitou. Žalovaný se pojistnou smlouvu zavázal platit běžné pojistné za jednotlivá pojistná období. Žalovaný však pojistné splatné od [datum] do [datum] neuhradil a žalobce se ho tak domáhal v této právní věci. Současně se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z dlužného pojistného. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem pojistnou smlouvu tak, jak je výše uvedeno. Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] podle ustanovení § 12 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. v platném znění. Důvodem je zánik změnou vlastníka. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 5 289 Kč a bylo splatné ročně dle pojistné smlouvy. Za dlužné období od [datum] do [datum] činí dlužné pojistné částku 1 513 Kč včetně poplatku ve výši 600 Kč za upomínání. Soud při rozhodnutí věci vycházel z ustanovení zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud dále vycházel z provedených důkazů, zejména z pojistné smlouvy, oznámení o zániku pojistné smlouvy, upomínky, všeobecných pojistných podmínek a dalších listinných důkazů, ze kterých plyne, že žalovanému vznikl dluh na pojistném dle žaloby. Dlužná částka představuje poměrnou část dlužného pojistného za dlužné období do zániku smlouvy. Do prodlení se zaplacením pojistného se žalovaný dostal dne [datum] a od tohoto dne žalobce oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné jistiny, poplatku za upomínání i úrok z prodlení tak, jak v žalobě navrhl žalobce v kapitalizované výši 100 Kč do [datum]. Soud přitom vycházel z pojistné smlouvy, předpisu pojistného, upomínky a dalších listinných důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 496 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.