29 C 266/2022-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši celkem 10 709 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], vedeném žalobcem pod číslem EAN OPM [číslo], a to v období od [datum] do [datum]. Dlužnou částku žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 9 491 Kč, splatnou dne [datum] a dále žalobkyně požaduje částku ve výši 100 za upomínání. Žalovaný však žalobkyni, ani přes písemnou upomínku dlužnou částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadoval z těchto dlužných částek v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti faktur. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil následující. Z písemné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se žalobkyní uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny [číslo] do odběrného místa výše uvedeného. Ze smlouvy o službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobkyně jako dodavatel se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do uvedeného odběrného místa a žalovaný, jako odběratel, se zavázal za tuto službu hradit. Ze smluvních podmínek dodávky elektřiny, které byly součástí smlouvy, soud zjistil další obsah vztahu mezi nimi, zejména, že se žalovaný zavázal platit za dodávanou elektřinu cenu stanovenou podmínkami a sazbami žalobkyně a že dodanou elektřinu žalobkyně vyúčtuje odběrateli v daňovém dokladu, tj. faktuře, v níž bude uveden den splatnosti a způsob úhrady. Celková fakturovaná částka za spotřebu elektřiny a služeb činila 10 609 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje celkem částku ve výši 10 709 Kč, tj. částku za neuhrazenou fakturu ve výši 10 609 Kč (faktura [číslo]) a částku ve výši 100 Kč jako poplatek za upomínání (tj. faktura [anonymizováno]). Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, smlouvou o dodávce elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, účinném ke dni uzavření smlouvy, a § 2079 a násl. občanského zákoníku, na základě které vznikla žalovanému, jako odběrateli, povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu žalobkyni. Tuto svou povinnost žalovaný porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušné faktury a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětném období dodala elektřinu a žalovaný ji odebral, cenu dodané elektřiny mu řádně vyúčtovala, avšak žalovaný svou povinnost zaplatit žalobkyni tuto cenu nesplnil, naopak, tato tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku, a to se zákonným úrokem z prodlení. Soud při dokazování vycházel zejména z faktury, upomínky, smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a dalších listinných důkazů. 4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 709 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 6. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobce podobného typu se liší pouze základními údaji, nap. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. To je zjevné i jen ze samotné žaloby v této věci, když se vylíčení rozhodujících skutečností u jednotlivých nároků zcela opakuje, liší se pouze tyto údaje (srovnej např. další žaloby zdejšího soudu). Navíc žalobkyně jako profesionál a jeden z největších podnikatelů ve svém oboru je jistě schopen tyto skutečnosti sám posoudit. Právo na právní pomoc a právo na náhradu nákladů řízení se zastupováním spojených jsou dvě různé věci; obě spolu sice souvisejí, nikoliv však neoddělitelně. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25.7.2012, sp.zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29.3.2012, sp.zn. I. ÚS 3923/2011 kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobkyni náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu. 7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.