29 C 390/2022-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 1 049 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dne [datum] vlakem [číslo] na trati směr [město] [příjmení] [anonymizováno] [část obce], bez platné jízdenky. Žalovanému vznikla povinnost uhradit 1x jízdné ve výši 49 Kč včetně pokuty za nehlášenou jízdu ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne dlužné jízdné včetně pokuty ve shora uvedené výši nezaplatil, proto byla žalobkyně nucena obrátit se na soud se svojí žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil na den [datum] jednání. Z důkazů žalobkyní předložených (potvrzení o nedodržení SPPO ze dne [datum] včetně zprávy o závadách, smluvních přepravních podmínek, předžalobní výzvy a dalších listinných důkazů) soud zjistil, že žalovaný cestoval dne [datum] vlakem [číslo] na trati směr [obec] – [část obce] a při kontrole pověřeným pracovníkem se neprokázal platnou jízdenkou. Tyto skutečnosti žalobkyně prokázala potvrzením o nedodržení SPPO ze dne [datum] včetně zprávy o závadách. 4. Dle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 6. Žalovaný tím, že se neprokázal pověřenému pracovníkovi platnou jízdenkou, porušil shora uvedené právní předpisy § 7 a § 15 vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a proto žaloba žalobkyně byla shledána důvodnou a soud ji vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Výše žalovaná částka byla řádně stanovena dle platného ceníku, a to 1x jízdné ve výši 49 Kč a dále 1x příplatek za nehlášenou jízdu ve výši 1 000 Kč. 7. Žalobkyně se rovněž žalobou domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, které specifikoval jako úroky z prodlení z dlužné částky dle vládního nařízení, č. 163/2005 Sb. ode dne [datum] do zaplacení. 8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalovaný byl se zaplacením dlužné částky v prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni právo i na úroky z prodlení v zákonné výši. 10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 049 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.