29 C 50/2022-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši celkem 44 050 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované], vedeném žalobkyní pod číslem EAN OPM [číslo], a to v období od [datum] do [datum] a dále období od [datum] do [datum]. Dlužnou částku žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 42 203 Kč, splatnou dne [datum] a dále fakturou [číslo] na částku 12 481 Kč, splatnou dne [datum]. Dále žalobkyně požaduje částku 300 Kč za upomínání (tj. 3x 100 Kč za každou odeslanou upomínku). Žalovaná však žalobkyni, ani přes písemnou upomínku zcela dlužnou částku nezaplatila. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z dlužných částek v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti faktur a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 295,10 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil následující. Z písemné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu o dodávce elektřiny do odběrného místa výše uvedeného. Ze smlouvy o službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobkyně jako dodavatel se zavázala dodávat žalované elektřinu do uvedeného odběrného místa a žalovaná, jako odběratel, se zavázala za tuto službu hradit. Ze smluvních podmínek dodávky elektřiny, které byly součástí smlouvy, soud zjistil další obsah vztahu mezi nimi, zejména, že se žalovaná zavázala platit za dodávanou elektřinu cenu stanovenou podmínkami a sazbami žalobkyně a že dodanou elektřinu žalobkyně vyúčtuje odběrateli v daňovém dokladu, tj. faktuře, v níž bude uveden den splatnosti a způsob úhrady. Celková fakturovaná částka za spotřebu elektřiny a služeb činila 54 684 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila dne [datum] částku ve výši 10 677 Kč a dále dne [datum] částku ve výši 257 Kč. Po zohlednění přijatých plateb v celkové výši 10 934 Kč zůstává žalovaná dlužná na fakturu [číslo] částku ve výši 31 269 Kč a na fakturu [číslo] částku ve výši 12 481 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje tedy částku ve výši 43 750 Kč na dlužných fakturách a dále částku ve výši 300 Kč za upomínání (tj. 3x 100 Kč) a dále požaduje úhradu úroku z prodlení včetně kapitalizovaného úroku ve výši 1 295,10 Kč. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, smlouvou o dodávce elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, účinném ke dni uzavření smlouvy, a § 2079 a násl. občanského zákoníku, na základě které vznikla žalované, jako odběrateli, povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu žalobkyni. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtovaných cen. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušných faktur a od těchto dnů byla žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětném období dodala elektřinu a žalovaná ji odebrala, cenu dodané elektřiny mu řádně vyúčtovala, avšak žalovaná svou povinnost zaplatit žalobkyni tuto cenu nesplnila, naopak, tato tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku, a to včetně zákonného úroku z prodlení jak v návrhu žalobkyní uvedeno. Soud při dokazování vycházel zejména z faktur, upomínek, smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a dalších listinných důkazů. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 940 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 762 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 050 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, např. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/2011, ve kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.