29 C 51/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 518 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupila do vozidla MHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaná na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni vedle jízdného ve výši 18 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však přes zaslanou výzvu dlužnou částku nezaplatila. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaná se nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaná ve dne [datum] v [anonymizováno] cestovala prostředkem městské hromadné dopravy (1x linkou [číslo]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 18 Kč s přirážkou jízdného ve výši 1 500 Kč za porušení přepravního řádu. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Žalovaná však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatila, ačkoli jí byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1x dlužné jízdné (viz výše) a 1x přirážku jízdného (viz výše). Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaná dostala v den dle žaloby a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z každé jistiny v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. ze zápisu o přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek, poštovního podacího archu, výzvy k plnění a dalších listin založených ve spise. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního (dále jen o. s. ř.) řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů ve výši 2x 100 Kč režijního paušálu dle vyhlášky 177/1996 Sb., hotové výdaje byly žalobkyni přiznány dle výše uvedeného, celkem náklady řízení činí částku 600 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.