30 C 378/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Manželka se návrhem došlým soudu dne [datum] domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželé spolu již více než pět nežijí a ani se intimně nestýkají. S ohledem na tyto skutečnosti manželka navrhla, aby jejich manželství bylo co nejrychleji rozvedeno. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Soud ve věci nařídil na jednání na [datum]. Manžel se k jednání nedostavil. Manželka po poučení ze strany soudu v souladu s § 391 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.ř.s.“), výslovně prohlásila, že na projednání věci trvá. S ohledem na toto prohlášení soud věc projednal, když za použití § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti manžela. 4. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: 5. Manželství bylo účastníky řízení uzavřeno dne [datum] v [obec]. Manželka s manželem nežije ve společné domácnosti devět let. S ohledem na časový odstup, co spolu manželé nežijí ve společné domácnosti, již manželka k manželovi nemá žádnou citovou vazbu. Manželka si zařídila si vlastní život, manželské soužití má za zcela rozvrácené, a nijak jej nechce obnovit. Dalším důvodem, proč se manželka domáhala rozvodu manželství, byla i skutečnost, že manžel byl opakovaně ve [anonymizována čtyři slova]. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství mezi účastníky řízení je již toliko formálním svazkem, jenž po mnoho let neplní žádnou z funkcí, kterou by jinak manželství mělo plnit, pročež obnovu manželského soužití má ve shodě s manželkou za vyloučenou. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 téhož ustanovení taktéž platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Podle § 756 NOZ platí, že soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 10. Podle § 757 odst. 1 NOZ platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dle odst. 2 téhož ustanovení též platí, že dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. 11. Podle § 758 NOZ platí, že manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 12. Z právě uvedeného je patrné, že jediným rozvodovým důvodem je tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství. Dle soudu z provedeného dokazování, tj. ze skutkového zjištění, jednoznačně vyplynulo, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení. Za situace, kdy spolu manželé nežijí 9 let, nelze dle soudu učinit jiný závěr, než že nastal kvalifikovaný rozvrat manželství. V projednávaném případě se navíc nepochybně jedná o trvalý rozvrat manželství. 13. Z právní úpravy (§ 755 odst. 2 NOZ) vyplývá, že třebaže je manželství rozvráceno, a že tedy nastal jeho kvalifikovaný rozvrat, manželství přesto nelze rozvést, pokud by rozvod byl v rozporu alespoň s jedním z výslovně uvedených zájmů: (i) s kvalifikovaným zájmem nezletilého dítěte, (ii) s kvalifikovaným zájmem manžela, proti kterému návrh na rozvod manželství směřuje. 14. Ve vztahu k druhému důvodu, pro který nelze manželství rozvést, soud uvádí, že se jedná se o zájem manžela, kvalifikovaný tím, že tento manžel, ač se sám na rozvratu manželského soužití převážně nepodílel, nemá zájem, aby bylo manželství rozvedeno, a to i proto, že rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma. Na tomto místě je nezbytné zdůraznit, že zde musí existovat mimořádné objektivní okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. Nadto nelze přehlédnout, že zákonné podmínky, na jejichž podkladě soud manželství nerozvede, je nutno splnit kumulativně. 15. V posuzované věci byl ovšem manžel zcela pasivním, když nikterak nereagoval na výzvu soudu, aby se vyjádřil k návrhu na rozvod manželství. Pakliže manžel neuvedl žádné skutečnosti, pro které by rozvod manželství měl být v rozporu s jeho zájmy, je vyloučeno, aby soud takové skutečnosti mohl věcně posoudit, přičemž současně není povinností soudu z úřední činnosti takové skutečnosti zjišťovat. 16. Pokud se týká toho, kdo zapříčinil rozvrat manželství, soud je toho názoru, že na rozvratu manželství se stejnou měrou podíleli oba manželé, neboť v manželství, jakož i obecně v partnerských vztazích, lze jen velmi obtížně učinit závěr, že jeden z manželů je čistý jako lilie a pouze ten druhý z manželů je ten špatný. Bez ohledu na shora uvedené, má soud za to, že tomu tak bylo i v této věci. 17. S ohledem na shora uvedené, když soud neshledal žádné zákonné překážky, které by bránily rozvodu manželství, rozhodl výrokem I. tak, že manželství účastníků řízení dle § 755 odst. 1 NOZ rozvedl. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle § 23 z.ř.s., když dle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od tohoto závěru. 19. Pokud se jedná o skutečnost, že manželka byla v tomto řízení zcela osvobozena od soudních poplatků, soud poukazuje na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož není třeba přenášet poplatkovou povinnost mj. v případě, že jde o řízení o rozvod manželství.