30 C 386/2022-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějšího doplnění, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9.244 Kč s úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem motorového vozidla s hmotností do 3,5 t, [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen„ ZPOPV“). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 86 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Tento však ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak celkem domáhala zaplacení částky ve výši 6.234 Kč s příslušným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě prostřednictvím ustanoveného opatrovníka uvedl, že není zřejmé, zda předmětné vozidlo nebylo v rozhodné době pojištěno v zahraničí, popř. vyřazeno z provozu, vyvezeno do jiného státu či ohlášeno jako odcizené či zničené. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka taktéž namítl, že žalobkyni nevznikl nárok na náhradu nákladů mimosoudního uplatnění, neboť v příslušné výzvě nejsou obsaženy veškeré zákonem požadované náležitosti (viz § 4 odst. 7 ZPOPV). Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Soud ve věci nařídil na [datum] jednání: 4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný v rozhodném období od [datum] do [datum] byl vlastníkem motorového vozidla (nákladního vozidla s hmotností do 3,5 t) [registrační značka], a že v tomto období (tj. po dobu 104 dnů) pro uvedené vozidlo nebylo sjednáno pojištění k odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Tato informace prokazatelně vyplývá z výpisu z Centrálního registru vozidel, dle něhož byl žalovaný vlastníkem předmětného vozidla od [datum] do [datum], tj. v období, v němž nebylo pro vozidlo sjednáno tzv. povinné ručení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvku ve výši 8.944 Kč (tj. 86 Kč x 69 dnů) a nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaný však ve stanovené lhůtě, jakož ani později, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. 5. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po níž bylo motorové vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, podle § 4 ZPOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 417/2017 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (výše denní sazby činí 86 Kč, tj. celkem 8.944 Kč za dobu 104 dnů). Dle § 4 téže vyhlášky žalobkyni v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva vzniká právo na příspěvek ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou příspěvku (§ 1968 NOZ), vznikla žalovanému povinnost zaplatit nejen příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jakož i povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Pokud se týká námitky žalovaného, že žalobkyni nevznikl dle § 4 odst. 7 ZPOPV nárok na příspěvek ve výši 300 Kč v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva, soud uvádí, že tuto námitku neshledal důvodnou. 7. S žalovaným by bylo možno souhlasit potud, že výzva ze dne [datum] skutečně neobsahuje výslovné upozornění pro žalovaného, že se žalobkyně může svého nároku domáhat soudní cestou. Dle soudu však nelze přehlédnout, že na druhé straně této výzvy je obsažen výňatek ze ZPOPV, a to konkrétně § 4, kde je toto upozornění obsaženo. Pakliže by žalovaný měl zájem, mohl by se s tímto upozorněním seznámit, byť si soud je vědom skutečnosti, že se se jedná o prostý text zákona, a nikoliv o výslovné a konkrétní upozornění. Soud rovněž poukazuje na upomínku ze dne [datum] a především pak na upomínku ze dne [datum], kde je již výslovně obsaženo upozornění, že žalobkyně je připravena se svého nároku domáhat soudní cestou. 8. Jestliže byl žalovaný celkem ve třech případech upozorněn na neuhrazené pojistné (povinné ručení), pročež je zjevné, že žalovaný měl v souhrnu nepochybně dostatek informací o tomto dluhu, což byl nesporně i primární smysl a účel těchto tří výzev, a pokud žalovaný navzdory těmto třem výzvám na ně doposud nikterak nereagoval, pokládal by soud za přepjatý právní formalismus, jestliže by žalobkyni nepřiznal právo na příspěvek ve výši 300 Kč toliko s odůvodněním, že výzva ze dne [datum] neobsahuje výslovné poučení o tom, že se žalobkyně může svého nároku domáhat soudní cestou, když obsahuje pouze výtah ze ZPOPV. Takový výklad by soud pokládal za nepřípustný, a tudíž i nespravedlivý, pročež žalobkyni právo na příspěvek ve výši 300 Kč přiznal. 9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.077,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.244 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 1.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne 29.11.2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29.11.2022 náhrada 1.992,31 Kč za 185 ujetých km v částce 1.392,31 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.692,31 Kč ve výši 985,39 Kč. 11. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 12. Pro úplnost soud dodává, že o odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.