33 C 215/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 224 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zjistila, že žalovaný je vlastníkem nákladního automobilu [registrační značka], s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně, přičemž toto vozidlo nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Tím vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 86 Kč za každý den, kdy nebylo uzavřeno pojištění, a též povinnost uhradit náklady za mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 3 224 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému příspěvku (§ 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen„ z. p. o. p. v.“) ve výši 2 924 Kč za dobu od [datum] do [datum], kdy žalovaný provozoval nákladní automobil [registrační značka], [VIN kód], bez toho, že by uzavřel pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a 300 Kč na paušálních nákladech za mimosoudní vymáhání. Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem včetně nákladů na jeho mimosoudní vymáhání (§ 4 odst. 3 z. p. o. p. v. a § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Podle vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní příspěvek pro nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně 86 Kč za každý den. Žalovaný neměl v rozhodném období uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a příspěvek ve smyslu shora uvedeném nezaplatil žalobkyni ani na výzvu. Následujícím dnem po splatnosti došlo k prodlení žalovaného. Žalobkyně má tak nárok i na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 4. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalobní nárok vyplývá z žalobních tvrzení, soud žalobě vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 226 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 924 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 100 Kč. 6. Odměnu advokátu za sepis předžalobní výzvy soud nepřiznal, neboť předžalobní výzvu učinila přímo žalobkyně. Ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. sice předpokládá pro nárok účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení výzvu k plnění, předcházející minimálně 7 dnů před podáním žaloby, toto ustanovení však nikterak neukládá účastníku, aby takovou výzvu podal prostřednictvím svého zástupce. Může ji proto učinit sám, a i v takovém případě mu na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu ve sporu vznikne nárok. Žalobkyně v posuzovaném případě vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, který je předmětem tohoto řízení písemnou upomínkou, a žalovaný na ni adekvátně, tedy plnou úhradou dlužné částky, nereagoval. Opakovaná výzva zástupce žalobkyně před podáním žaloby byla již zbytečným, tedy neúčelným, nákladem v situaci, kdy žalovaný po předchozí upomínce žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevil (shodně též usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 Co 145/2015-41). Namísto toho za tento úkon přiznal soud žalobkyni paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.