33 C 413/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazené smluvní pokuty. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu: 4. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců. V případě nedodržení délky trvání smlouvy se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 5 500 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný nesplnil svůj závazek odebírat elektřinu ve výše uvedeném odběrném místě po dobu trvání smlouvy pouze od žalobkyně, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. 6. Soud posuzoval nárok kvalifikovaný žalobkyní jako smluvní pokuta za předčasný zánik smlouvy, respektive porušení povinnosti po stanovenou dobu odebírat elektřinu dle smlouvy jako odstupné. Soud si je vědom judikatury, která dospěla k závěru, že výkon práva odstoupit od smlouvy nebo vypovědět smlouvu nemůže založit nárok na zaplacení smluvní pokuty (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004 a nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 276/99). Soud se však domnívá, že tato praxe je v důsledku přijetí občanského zákoníku překonána. Je třeba sice souhlasit s tím, že smluvní pokuta sankcionuje vždy porušení povinnosti, a nemůže být proto navázána na výkon práva (typicky právo odstoupit od smlouvy, vypovědět smlouvu apod.); pokud ale vůle stran zjevně směřovala k tomu, aby byla do smlouvy zavedena možnost závazek„ úplatně zrušit zaplacením určité částky“, tedy ze smlouvy se vyplatit, jedná se dle obsahu o sjednání odstupného (§ 1992 o. z.). Odstupné je v tomto ohledu třeba chápat jednoduše jako zpoplatněné odstoupení (shodně též ŠILHÁN, Josef. § 1992 (Odstupné). In: HULMÁK, Milan, PETROV, Jan, LAVICKÝ, Petr, DVOŘÁK, Bohumil, ŠILHÁN, Josef, DÁVID, Radovan, RICHTER, Tomáš, LASÁK, Jan. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1158 ISBN 978-80-7400 -535-0). 7. Nárok žalobkyně na zaplacení odstupného však přesto částečně není důvodný, když odstupné nebylo sjednáno transparentně v jádru smlouvy. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit dodávky elektřiny byla ve smluvních podmínkách a sazebníku stanoveno odstupné dle § 1992 o. z. Soud ujednání o odstupném shledal neúčinným dle ust. § 1753 o. z., neboť ustanovení obchodních podmínek upravující odstupné nemohl žalovaný rozumně očekávat a nepřijal je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že výše odstupného byla sjednána přímo v jádru smlouvy, když konkrétní utvrzené povinnosti byly upraveny teprve ve smluvním podmínkách. 8. Pokud žalobkyně odkazovala na závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 7. 4. 2021, č. j. 95 Co 13/2021-117 tak k tomu soud uvádí, že se jedná o exces z jinak ustálené rozhodovací praxe. Ústavní soud dospěl v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ke zcela opačnému závěru než Krajský soud v Ústí nad Labem, tedy že pouhý odkaz na ujednání o smluvní pokutě v obchodních podmínkách je z hlediska požadavku transparentnosti zcela nedostatečný. 9. Vzhledem k tomu, že ujednání o odstupném bylo shledáno neúčinným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly.