34 C 261/2022-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě nacházejícím se pod adresou: [adresa žalované]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] soud zjistil, že se v ní žalobkyně jakožto dodavatel zavázala umožnit žalované jakožto zákazníkovi odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované], které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. 5. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 20 976,38 Kč za spotřebu elektřiny za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]. 6. Žalovaná dne [datum] uznala co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 20 976,38 Kč a zavázala se jej splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 495 Kč. 7. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 3 361,37 Kč za spotřebu elektřiny za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]. 8. Žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dlužných měsíčních záloh na odběr elektřiny ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrného místa. Fakturou [číslo] ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 20 976,38 Kč za spotřebu elektřiny za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]. Žalovaná tento dluh uznala co do důvodu a výše a uhradila 1 395 Kč. Fakturou [číslo] ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 3 361,37 Kč za spotřebu elektřiny za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]. Žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila, byť byla opakovaně vyzvána. 10. Podle ustanovení ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 11. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 12. Podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení ust § 2079 odst. 1 o.z. ve spojení s § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se smlouvou zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 092 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22842 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 16. Soud určil žalobkyni odměnu dle § 14b odst. 1 a 3 a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. spzn. zdejšího soudu [spisová značka]), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. 17. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t. 18. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 19. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.