36 C 125/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 4. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 11 528 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 4. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě prověřování žalované v insolvenčním rejstříku, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 26. 4. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalované bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se částku 8 000 Kč zavázala poskytovateli úvěru vrátit do 30 dnů. 4. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek, a to„ jakýchkoliv a všech nynějších a budoucích pohledávek postupitele za dlužníky vzniklé z nebo v souvislosti s obchodními smlouvami“, přičemž obchodní smlouvou se pro účely postupní smlouvy rozumí dohody o půjčkách realizované nebo dohodnuté mezi jakýmkoliv dlužníkem a postupitelem uvedené v příloze 1 postupní smlouvy. 5. Ze souhrnu informací o smlouvě žalované„ [anonymizováno] [číslo]“ soud zjistil, že se jedná zřejmě o sjetinu z interního systému žalobkyně či jejího právního předchůdce. Žalobkyně tento dokument v přílohách žaloby označila jako„ Priloha_ke_smlouve_o_postoupeni.pdf“, dokument však není nijak označen slovem příloha, postupní smlouva apod., ani z něj jiným způsobem nevyplývá, že by se jednalo o přílohu postupní smlouvy. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“). 7. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. 10. Podle ust. 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 11. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně o tom, že jí společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou, nebylo prokázáno. Žalobkyně sice předložila soudu postupní smlouvu ze dne 19. 8. 2020, soud má však za to, že tato je neurčitá, neboť z ní jasným způsobem nevyplývá, jaké pohledávky byly předmětem postoupení - postupní smlouva pouze obecně hovoří o všech nynějších i budoucích pohledávkách postupitele za dlužníky z obchodních smluv, tj. ze smluv o půjčkách, avšak přílohu, která by obsahovala seznam těchto smluv, žalobkyně soudu nepředložila. Jak je uvedeno již výše, z dokumentu označeného jako„ [anonymizováno] [číslo]“ žádným způsobem nevyplývá, že se jedná o přílohu postupní smlouvy. Nadto, formálně vzato občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný v době uzavření postupní smlouvy již pojem„ půjčka“ nezná, namísto toho zavádí pojem zápůjčka, přičemž smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla úvěrová. I v tomto směru je tedy postupní smlouva neurčitá. Obecně přitom platí, že strany smlouvy o postoupení pohledávky musí být s to prokázat, jaká konkrétní pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávky, a je nezbytné, aby ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo jasné, jaká pohledávka je postupována (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3855/2018, ze dne 12. 10. 2020). Neurčitost právního jednání způsobuje to, že se jedná o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží (§ 553 odst. 1, § 554 o. z.). S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 12. Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo dne 11. 4. 2022 nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. 13. Jelikož soud žalobu zamítl z důvodu, že tvrzení žalobkyně o postoupení pohledávky nebylo prokázáno, soud pro nadbytečnost neprováděl následující důkazy: oznámení o postoupení pohledávky (vč. podacího lístku), obchodní podmínky, výpis z účtu ze dne 26. 4. 2019, potvrzení o přijetí platby, předžalobní výzva (vč. podacího lístku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.