36 C 374/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 1 2018 domáhala po žalované zaplacení částky 8 702 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně uzavřela s žalovanou účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byla kupní smlouva na v žalobě blíže nespecifikované koncové zařízení. Žalovaná částka pak co do 102 Kč představuje dlužné pojistné a co do 8 600 Kč dlužné splátky za koncová zařízení dle vyúčtování [číslo] [číslo] a [číslo]. 3. Žalovaná se k žalobě věcně nevyjádřila. 4. V době od 7. 2. 2018 do 20. 7. 2022 probíhalo u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] insolvenční řízení žalované a rubrikované řízení bylo ze zákona přerušeno. 5. Dne 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sama uvádí, že se smluvní strany dohodly na aplikaci zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, posoudil soud nárok žalobkyně podle právních předpisů platných do 31. 12. 2013. 6. Podle § 262 odst. 1 ObchZ si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Podle odst. 2 téhož ustanovení vyžaduje dohoda písemnou formu. 7. Podle § 269 odst. ObchZ účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. 8. Podle § 409 odst. 1 ObchZ se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. 9. Podle § 369 odst. 1 ObchZ je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Podle § 517 odst. 2 ObčZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Již z žalobních tvrzení vyplývá, že tato nejsou dostatečně určitá, neboť z nich není zřejmé zejména to, kdy byly účastnické smlouvy uzavřeny a jaká koncová zařízení byla předmětem koupě. Zmatečná jsou i tvrzení žalobkyně o tom, s úhradou jakých vyúčtování se žalovaná vlastně dostala do prodlení a kterými vyúčtováními naopak žalobkyně žalované měla vyúčtovat doplatek na poskytnutá koncová zařízení. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. 12. Soud pro nadbytečnost neprováděl následující důkazy: žalobkyní označeno jako„ objednávky služeb, všeobecné obchodní podmínky, pojištění, dlužné vyúčtování, výzva s dokladem o odeslání“. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že není jeho povinností nahrazovat z důkazů zjištěnými skutečnosti povinnost tvrzení žalobkyně a provádět dokazování (resp. nadbytečné důkazy) jen proto, aby nahradil povinnost tvrzení žalobkyně, když žalobkyně by tak zcela nepřípustně svoji povinnost řádně tvrdit přesouvala na soud, aby na základě provedeného dokazování dovodil, co žalobkyně požaduje. Nadto, v tomto případě žalobkyně ani řádně své důkazní návrhy neoznačila, neboť není zřejmé, co konkrétně mínila důkazem„ objednávky služeb“,„ pojištění“ a„ dlužné vyúčtování“, a to zejména za situace, kdy k žalobě nepřipojila žádné dokumenty takových názvů či označení, a naopak coby důkazy připojila k žalobě svazek nesetříděných listin obsahující různé dokumenty, některé i bez zjevné souvislosti s projednávanou věcí. 13. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.