7 C 359/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se svoji žalobou ze dne [datum] podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 2 088 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne [datum]. Žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 252/1994Sb. a následně zák. č. 348/2005Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek. Žalovaný nehradil stanovené poplatky v souladu s příslušnými zákony v období ledna 2021 – března 2022 v celkové výši 2 025 Kč. Žalovaný uvedenou částku neuhradil ani po upomínce, proto byl žalobce nucen obrátit se na zdejší soud se svoji žalobou. 2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dne [datum], neboť žalovaný se k jednání řádně nedostavil bez omluvy, i když byl řádně předvolán. 3. Dle § 7 odst. 2, 3, zákona č. 348/2005Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 4. Z listinných důkazů zejména potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaný je evidován jako poplatník televizních poplatků počínaje [datum], výzvou žalobce ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl o nezaplacené televizní poplatky žalobcem upomenut, a to zásilkou odeslanou na adresu, kterou žalovaný uvedl při přihlášení do evidence. Výpis detailu dluhu potvrdil, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce ledna 2021 – března 2022. 5. Po provedeném dokazování vychází soud ze závěru, podle nějž žalovaný ani přes výzvu žalobce nezaplatil televizní poplatky za měsíce za měsíce ledna 2021 – března 2022, ačkoliv je v evidenci poplatníků televizních poplatků hlášen od [datum]. 6. Právně soud věc posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto předpisů je povinen platit televizní poplatek každý, kdo je držitelem (vlastníkem) televizního přijímače (poplatník), s výjimkami stanovenými zákonem. Poplatník je povinen oznámit den, kdy se jím stal (je povinen se přihlásit do evidence poplatníků). Výše televizního poplatku byla v předmětném období ze zákona 120 Kč (od června 2007) a 135 Kč (od roku 2008). Jeho splatnost je stanovena vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (resp. § 3-8 zákona č. 348/2005 Sb.). 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Televizní poplatky nebyly žalovaným zaplaceny včas (tedy do 15. dne příslušného měsíce) a žalovaný se dostal do prodlení, soud proto žalobci přiznal podle § 1970 občanského zákoníku vedle žalované částky též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 1351/2013 Sb., v příslušných zněních a to ve výši 162,26 Kč ke dni [datum]. 9. Nárok žalobce byl za dané situace shledán oprávněným a žalovanému byla uložena povinnost uvedená ve výroku tohoto rozsudku. 10. Ohledně částky 63Kč soud shledal žalobu nedůvodnou, neboť se strany žalobce nebylo prokázáno, že tyto výdaje žalobci v souvislosti pohledávkou za žalovaným vznikly. 11. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci neúspěch pouze v nepatrné části proti žalovanému, proto soud rozhodl, že žalovavý je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 400Kč. Tato částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 400Kč. Ostatní náklady soud shledal neúčelnými s ohledem, že lze učinit závěr, že Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Tyto (společně s rozhlasovým poplatkem) jsou nyní stanoveny zákonem č. 348/2005 Sb., a to včetně určení jejich základu i výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, vymezení osvobození od placení poplatků, určení způsobu placení poplatků a případné přirážky k nim atp. Podstatou poplatku je majetkový transfer (jehož podmínky jsou stanoveny formou zákona – srovnej v podstatě všechny právní předpisy citované shora) upínající se k zařízení schopnému reprodukovat televizní vysílání. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání; je přitom lhostejno, zda-li poplatník hradí poplatek například převodem ze svého bankovního účtu, nebo zda za něj technicky vlastní transfer poplatku provádí poplatníkem pověřený subjekt. 12. Ze všech těchto důvodů soud usuzuje, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé – jako dominantní kritérium – akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky a činnost České televize není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle výroční zprávy z roku 2020 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2021, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej k tomu přiměřeně závěry odstavce 24 shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 IÚS [číslo]). 13. Žalovanému byla uložena splnit povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu.