70 C 10/2022-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 518 Kč s tím, že dne 20. 2. 2019 při jízdě na lince [číslo] se žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně za výše uvedenou přepravu dopravním prostředkem požadovala jak jízdné ve výši 18 Kč, tak i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovaného podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud ze„ Zápisů o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 20. 2. 2019 na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, a posléze jízdné ve výši 18 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč nezaplatil. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) věty před středníkem zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení pak platí, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, a že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované dlužné jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil, je žalobou uplatněný nárok důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil příslušnou částky do její splatnosti, jak je uvedena v žalobě, ocitl se se zaplacením tohoto dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.