70 C 139/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 530 Kč s tím, že dne 10. 1. 2022 při jízdě na lince [označení linky] dopravy provozované žalobkyní se žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně za výše uvedenou přepravu dopravním prostředkem požadovala jak jízdné ve výši 30 Kč, tak i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovaného podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud ze„ Zápisu o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 10. 1. 2022 na lince [označení linky]. Na výzvy kontrolora se v uvedeném případě neprokázal platnou jízdenkou (resp. prokázal se jízdním dokladem s uplynulou dobou splatnosti), a na místě jízdné ve výši 30 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč nezaplatil. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) věty před středníkem zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení pak platí, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, a že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované dlužné jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil, je žalobou uplatněný nárok důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do její splatnosti, jak je uvedena v žalobě, ocitl se se zaplacením dluh v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) odměna ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby á 200 Kč, a dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč O platebním místě ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit tuto právnímu zástupci žalobkyně.