70 C 165/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 048 Kč s tím, že dne 30. 1. 2021 při jízdě na lince [číslo] následně dne 29. 4. 2021 při jízdě na lince [číslo] dopravy provozované žalobkyní se žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem požadovala jak jízdné ve výši 24 Kč, tak i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. 3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovaného podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z„ Hlášeních o porušení tarifních a přepravních podmínek“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 30. 1. 2021 na lince [číslo] následně dne 29. 4. 2021 na lince [číslo]. Na výzvy kontrolora se v uvedených případech neprokázal platnou jízdenkou, a posléze jízdné ve výši 24 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za výše uvedenou přepravu v násobku kontrolovaných jízd, tj. 2 048 Kč, nezaplatil. Následně právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 3. 1. 2022. 5. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně. 6. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) věty před středníkem zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení pak platí, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, a že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. 7. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované trojí dlužné jízdné a trojí přirážku k jízdnému nezaplatil, je žalobou uplatněný nárok důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil příslušné části žalované částky (odpovídající jednotlivým přepravním kontrolám) do jejich korespondujících splatností, jak je uvedena v žalobě, ocitl se se zaplacením těchto dluhů v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 3 x 200 Kč, tj. 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu se náklady řízení platí k rukám právního zástupce.