70 C 236/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 2. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužných plateb za odebranou elektřinu v celkové výši 10 130 Kč a dále zákonného úroku z prodlení za období od 17. 2. 2020 do 1. 7. 2020 kapitalizovaného částkou 429,77 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 130 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 15. 10. 2019 dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované] (EAN [číslo]). Dodanou elektřinu za období od 7. 11. 2019 do 21. 9. 2020 vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 11 566 Kč, která byla splatná dne 16. 2. 2020; na tuto fakturu žalovaná uhradila dne 1. 7. 2020 částku 1 436 Kč Smlouva byla ukončena ke dni 9. 6. 2020. Žalobkyně zaslala dne 8. 10. 2020 žalované předžalobní upomínku ze dne 8. 10. 2020, obsahující základní skutkový a právní rozbor předmětné pohledávky. Žalovaná však na předmětnou fakturu již dále (nad rámec výše uvedené platby 1 436 Kč) ničeho nehradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, když po celé řízení zůstala zcela pasivní, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí (usnesení ze dne 13. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], jež tyto výzvy obsahovalo, bylo žalované doručeno do vlastních rukou oproti jejímu podpisu). Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, soud proto věc rozhodl dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) bez jednání, a to na základě předložených listinných důkazů. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o poskytování služeb ze dne 15. 10. 2019 podepsané oběma účastníky, všeobecných podmínek poskytování služeb platných od 25. 5. 2018 a faktury [variabilní symbol] bylo soudem zjištěno, že účastníci podepsali dne 15. 10. 2019„ smlouvu o poskytování služeb elektřina“ do odběrného místa na adrese [adresa žalované], EAN [číslo]. Žalobkyně se žalované zavázala dodávat elektřinu a žalovaná se zavázala platit jí za to cenu dle ceníku. Dodaná elektřina za období od 7. 11. 2019 do 19. 1. 2020 byla žalobkyní vyúčtována fakturou [číslo] na částku 16 066,34 Kč se splatností dne 16. 2. 2020, na kterou žalobkyně započetla přijaté úhrady záloh ve výši 4 500 Kč, a žalované tak vyúčtovala toliko nedoplatek po zaokrouhlení (mínus 0,34 Kč) ve výši 11 566 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně (resp. její zástupce) upomenula žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2020 o zaplacení částky účtované fakturou [číslo] na částku 11 566 Kč s datem splatnosti 16. 2. 2020 na odběrném místě [číslo]; z listiny označené jako„ potvrzení o podání“ soud zjistil, že předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 8. 10. 2020 na korespondenční adresu dle smlouvy (shodná s adresou odběrného místa). Z listiny referované v žalobě jako„ tabulka Výpočet kapitalizovaného úroku“ soud zjistil, že žalobkyně k výši požadovaného úroku z prodlení 429,77 Kč dospěla aplikací úrokové sazby 10 % ročně z částky 11 566 Kč od 17. 2. 2020 do 1. 7. 2020. Z dalších listin soud nezjistil jiné skutečnosti. 4. Po právní stránce jde ve věci dodávky elektřiny mezi žalobkyní a žalovanou o právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“), a dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), na jejímž základě vznikla žalované povinnost platit žalobkyni (kupní) cenu za odebranou elektřinu v dohodnutém odběrném místě (a za přenos do odběrného místa). Povinnost uhradit cenu za odebranou elektřinu ovšem žalovaná porušila, když se dostala do prodlení s placením vyúčtované ceny. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětném období dodala elektřinu do jejího odběrného místa a žalovaná ji zde odebrala, cenu dodané elektřiny jí poté řádně vyúčtovala, avšak žalovaná ji neuhradila, resp. po její splatnosti uhradila částečně 1 436 Kč tak, že z vyúčtovaného nedoplatku 11 566 Kč od 2. 7. 2020 dlužila žalobkyni nadále nyní žalobou požadovanou částku 10 130 Kč. Tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s předloženými listinami. Do prodlení se zaplacením dluhu – jistiny v původní výši 11 566 Kč (tj. před úhradou částky 1 436 Kč dne 1. 7. 2020 ze strany žalované) se žalovaná dostala v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. ustanovení § 1968 občanského zákoníku); tedy dne 17. 2. 2020. Pokud tedy žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z částky 11 566 Kč částkou 429,77 Kč, když za první den prodlení vzala den 17. 2. 2020 a takto úrok ve výši 10 % ročně požadovala za období od 17. 2. 2020 do 1. 7. 2020, nepřesahuje takto žalobkyní vyčíslený a požadovaný zákonný úrok z prodlení částku 430,95 Kč, kterou vypočetl sám soud souladně s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, a proto žalobkyní požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal. Pokud jde o žalobkyní rovněž uplatněný zákonný úrok z prodlení z žalované částky 10 130 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, shledal soud i tento nárok důvodným, neboť v řízení bylo zjištěno, že poté, co žalovaná zaplatila žalobkyni dne 1. 7. 2020 částku 1 436 Kč a z dlužné jistiny od 2. 7. 2020 tedy zbývala částka 10 130 Kč, s jejímž zaplacení se žalovaná až dosud ocitá v prodlení (výše úrokové sazby 10 % se přitom odvíjí od repo sazby vyhlášené Českou národní bankou účinné k prvnímu dni prvního kalendářního pololetí roku 2020, když s částkou 10 130 Kč se žalovaná dostala do prodlení již dne 17. 2. 2020; částečná úhrada na předmětnou fakturu, k níž došlo dne 1. 7. 2020, nemá vliv na první den prodlení se zaplacením zbytku neuhrazené dlužné částky). 5. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 889 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 10 130 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud podotýká, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně zastoupená stejným zástupcem podává typizované formulářové žaloby ve stejných věcech, ve kterých jsou pouze doplněny konkrétní údaje, jinak se nejedná o individuální podání. Proto je namístě přiznat žalobkyni náhradu nákladů dle. § 14b advokátního tarifu. 7. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.