70 C 245/2017-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 7. 4. 2017 domáhala na žalovaném zaplacení částky 44 952,84 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu nepovoleného přečerpání peněžních prostředků na bankovním účtu. 2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 26. 4. 2017 byl zjištěn úpadek dlužníka (žalovaného) a soud povolil řešení úpadku oddlužením. 3. Podáním doručeným soudu dne 22. 9. 2022 (dříve, než soud začal jednat ve věci samé) vzala žalobkyně svou žalobu v celém rozsahu zpět, s tím, že tak učinila vzhledem k usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. 7. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], kterým insolvenční soud pravomocně vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaným a osvobodil žalovaného od placení dosud neuspokojených pohledávek. 4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 věta prvá citovaného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení v souladu s citovaným zákonným ustanovením zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalovaného k uvedenému zpětvzetí (§ 96 dost. 3, 4 o. s. ř.), výrokem I. tohoto usnesení. 6. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl dle § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, podle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. 7. S ohledem na to, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 799 Kč, soud vrátil žalobkyni soudní poplatek snížený o 1 000 Kč, tj. 799 Kč (výrok III. tohoto usnesení). Soudní poplatek bude žalobkyni v uvedené výši vrácen na účet k tomu označený ve zpětvzetí žaloby. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soud uvádí, že pokud žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožaduje, dopadá na toto rozhodnutí § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zavinila zastavení řízení, když vzal žalobu zpět (posuzováno čistě z procesního hlediska). Žalobě tak nelze přiznat důvodnost. Jelikož žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak uvedeno shora. 9. Pokud by snad žalobkyně náhradu nákladů řízení účtovala, soud obiter uvádí, že neshledal procesní zavinění zastavení řízení na straně žalovaného. Soud se naopak domnívá, že vzhledem k osvobození žalovaného od placení zbytku pohledávek v rámci insolvenčního řízení nezavinil zastavení řízení žádný z účastníků. Nicméně i kdyby snad soud shledal zavinění na straně žalovaného, tak by stejně nemohl uložit povinnost nahradit náklady řízení žalovanému, neboť účinky osvobození od placení dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahují i na příslušenství pohledávky žalobkyně včetně dosud nepřisouzeného nároku na náhradu nákladů řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka]). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka] a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka]). Pohledávka žalobkyně (včetně nepřisouzené náhrady nákladů řízení) má tak povahu naturální obligace a v soudním řízení ji nelze přiznat. Soud by proto v souladu s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemohl přiznat nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Opačný postup by popíral smysl a účel oddlužení jako sanační formy řešení úpadku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a [ústavní nález]).