70 C 8/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 072 Kč s tím, že dne 13. 3. 2019 při jízdě na lince [číslo] dne 25. 9. 2019 při jízdě na lince 57, dne 27. 9. 2019 při jízdě na lince [číslo] následně dne 3. 11. 2019 při jízdě na lince 51 dopravy provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem požadovala jak jízdné ve výši 18 Kč, tak i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. 3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovanou podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze„ Zápisů o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to 13. 3. 2019 na lince [číslo] dne 25. 9. 2019 na lince 57, dne 27. 9. 2019 na lince [číslo] následně dne 3. 11. 2019 na lince 51. Na výzvy kontrolora se v uvedených případech neprokázala platnou jízdenkou, a posléze jízdné ve výši 18 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za výše uvedenou přepravu v násobku kontrolovaných jízd, tj. 6 072 Kč, nezaplatila. 5. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně. 6. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) věty před středníkem zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení pak platí, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, a že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. 7. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované dlužné jízdné a přirážku k jízdnému v násobku kontrolovaných jízd nezaplatila, je žalobou uplatněný nárok důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila příslušné části žalované částky (odpovídající jednotlivým přepravním kontrolám) do jejich korespondujících splatností, jak jsou uvedeny v žalobě, ocitla se se zaplacením těchto dluhů v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.