74 C 92/2022-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 980 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] (dále jen„ smlouva“). Dle tvrzení strany žalující nárok ve výši 9 980 Kč vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě v období od [datum] do [datum], když k úhradě dlužné částky ve výši 9 980 Kč byl žalovaný vyzván fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum] splatnou dne [datum]. Na tuto pohledávku žalovaný uhradil pouze částku ve výši 3 000 Kč, když k úhradě tak zbývá částka ve výši 6 980 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl před podáním žaloby upomenut zástupcem žalobkyně. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí právo na plnou náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listiny označené jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, soud zjistil, že dne [datum] byla podepsána žalobkyní a dne [datum] byla podepsána žalovaným. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeného pod č. EAN OPM: [číslo], nacházejícího se pod adresou: [adresa žalovaného] (dále jen„ odběrné místo“) a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. 5. Z faktury č. FA2021012509 vystavené dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 9 980 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] plyne, že jejím prostřednictvím byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 6 980 Kč vzniklé na základě shora uvedené smlouvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (podací lístek). 7. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení podepsali (žalobkyně dne [datum], žalovaný dne [datum]) listinu označenou jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 9 980 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. Na tuto pohledávku žalovaný uhradil pouze částku ve výši 3 000 Kč, k úhradě tak zbývá částka ve výši 6 980 Kč. Žalovaný z tohoto titulu ničeho dalšího neuhradil, přestože byl před podáním žaloby k úhradě dluhu vyzván zástupcem žalobkyně. 8. Soud se předně zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla podepsána v září roku 2020, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. 9. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 10. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 980 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. 15. Soud žalobkyni dále nepřiznal odměnu advokáta za sepis předžalobní výzvy jako výzvy se skutkovým a právním rozborem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva ze dne [datum] neobsahuje žádné právní hodnocení. Soud proto dospěl k závěru, že se jedná pouze o jednoduchou výzvu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a přiznal tak žalobkyni za tuto výzvu odpovídající odměnu (viz. odstavec shora). 16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.