8 C 323/2021-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem (dále jen„ zadavatel“) ze dne [datum] (dále jen„ koncesní smlouva“) zmocněna k zajišťování odtahů vozidel z místních komunikací zadavatele z důvodu veřejného zájmu dle ust. § 19 odst. 5, 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci a o jeho odtažení rozhodl policista nebo strážník obecní policie dle ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Dále je dle koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků z výnosu z nuceného odtahu vozidel. Zadavatel jako silniční správní úřad dne [datum] rozhodl o dočasném zákazu stání na místní komunikaci v ulici [ulice], [obec], a to z důvodu provádění blokového čištění komunikací. Ačkoliv na základě tohoto rozhodnutí byla komunikace označena příslušnou přenosnou dopravní značkou s informací o datu a hodině dočasného omezení, dne [datum], kdy bylo čištění ulice prováděno, v uvedené ulici parkoval [značka automobilu], [registrační značka], jehož registrovaným provozovatelem je žalovaný, který rozhodnutí silničního správního úřadu nerespektoval, neboť vozidlo sám neodstranil ani neprokázal případné závažné důvody, které mu to znemožnily. Proto bylo vozidlo žalovaného odtaženo a poté v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 po provedení čištění vráceno zpět na místo. Cenu za odtah stanoví nařízení Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] to konkrétně ve výši 3 500 Kč za úplný odtah. O odtahu vozidla žalobkyně žalovaného písemně vyrozuměla oznámením umístěným na automobilu a následně dne [datum]. Žalovaný však na tyto výzvy nereagoval a dlužnou částku žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených a na jejich základě dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], který dne [datum] ponechal zaparkovaný v místech, na něž se vztahovalo rozhodnutím silničního správního úřadu stanovené dočasné omezení provozu (konkrétně zákaz stání) z důvodu čištění místní komunikace, jež se nachází na území zadavatele. Žalobkyně, na základě zmocnění zadavatelem v koncesní smlouvě, tento automobil odstranila (odtáhla) a po dokončení čištění ulice vozidlo vrátila na místo, ze kterého byl automobil odtažen, což mu dne [datum] písemně oznámila a vyzvala ho k zaplacení ceny odtahu ve výši 3 742 Kč do dne [datum], avšak žalovaný jí požadovanou částku ani zčásti neuhradil. 4. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. [příjmení] silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. [příjmení] účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. 5. Podle § 19 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích je silniční správní úřad oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu. Rozhodnutí o označení musí být provedeno nejméně týden před dnem dočasného zákazu stání na příslušné pozemní komunikaci a na řízení silničního správního úřadu se v tomto případě nevztahují obecné předpisy o správním řízení. 6. Podle § 19 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; v tomto případě hradí náklady spojené s odstraněním silničního vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí. 7. Podle § 124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví po písemném vyjádření příslušného orgánu policie místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci1) a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci. 8. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 19 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, jelikož odstranila silniční vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, z místní komunikace, na níž bylo z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání, přičemž je žalovaný povinen nahradit náklady s odstraněním vozidla spojené, tedy náklady na odtah automobilu ve výši 3 500 Kč. Tím, že žalovaný neuhradil požadovanou částku do data uvedeného ve vyrozumění, dostal se do prodlení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Do prodlení se zaplacením poplatku za odtah se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 200 Kč za dva úkony právní služby po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní výzvy). Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.