13 C 411/2022-54 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně zahájila řízení, v němž se domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost vydat měřící zařízení specifikované ve výroku tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že v odběrném místě č. [anonymizována dvě slova] k bytové jednotce [číslo] na adrese [adresa žalovaného], byl osazen plynoměr výrobního [číslo]. Plynoměr je měřícím zařízením, který v souladu s energetickým zákonem provádí měření množství odebraného plynu a je ve vlastnictví žalobkyně. Uživatelem bytové jednotky [číslo] na adrese odběrného místa je žalovaný. Žalobkyně obdržela informaci o tom, že v odběrném místě dochází k neplacení a byla požádána o ukončení distribuce plynu k datu [datum]. Žalobkyně se opakovaně snažila provést demontáž plynoměru na odběrném místě, což se však nepodařilo. Žalovaný neumožnil přístup, ač byl opakovaně vyzván. Žalobkyně se obrátila na soud se žádostí o vydání rozsudku, neboť žalovaný zasahuje do vlastnického práva žalobkyně tím, že bezprávního důvodu zadržuje věc žalobkyně. Žalovaný k plynoměru nedisponuje žádným věcným právem. 2. Soud nařídil ve věci jednání na [datum]. Žalobkyně se k jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, na návrhu setrvala. Žalovaný se k jednání nedostavil, účinky doručení nastaly uložením podle § 49 odst. 2 o. s. ř. Postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Důkazy žalobkyní předložené a zhodnocené podle § 132 o. s. ř. umožnily soudu učinit závěr, že pohledávka je podpořena hmotným právem a může být přiznána. Žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikatelské činnosti je mimo jiné distribuce plynu na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Právní subjektivita žalobkyně vyplývá z veřejného rejstříku. Žalobkyně vybavila podle § 71 odst. 2 energetického zákona (zák. č. 458/2000 Sb.) měřícím zařízením odběrné místo, v daném případě bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Odběrné místo označeno č. [anonymizována dvě slova], plynoměr výrobního [číslo]. Měřící zařízení je podle § 71 odst. 1 energetického zákona povoláno k měření množství odebraného plynu. Plynoměr je ve vlastnictví žalobkyně jako provozovatele distribuční soustavy. Plynoměr byl osazen v odběrném místě dne [datum], o čemž svědčí pořízený protokol. Uživatelem bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalovaného], o čemž byla žalobkyně informována vlastníkem nemovitosti, jak vyplynulo z předložených důkazů. Žalovaný telefonicky sám potvrdil uvedenou skutečnost a zaslal dne [datum] fotografii plynoměru za účelem vystavení faktury za neoprávněný odběr plynu. Žalobkyně e-mailovou zprávu včetně fotografií předložila. Žalobkyně dne [datum] prostřednictvím aplikace onlineservispds obdržela požadavek obchodníka s plynem [právnická osoba] [právnická osoba] na ukončení distribuce plynu do předmětného odběrného místa z důvodu neplacení a byla požádána o ukončení dodávky ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že došlo k ukončení dodávky plynu, žalobkyně jako vlastník měřícího zařízení – plynoměru se opakovaně snažila provést demontáž plynoměru v odběrném místě. Žalovaného opakovaně vyzývala ke zpřístupnění plynoměru ([datum], [datum], [datum]). Žalovaný přístup k plynoměru neumožnil. 4. Soud shledal, že žalobkyni je možno právo ve sporu uplatněné přiznat, neboť prokázala, že je vlastníkem věci. Žalovaný do vlastnického práva žalobkyně zasahuje, k měřícímu zařízení žalovaný nedisponuje žádným věcným právem. 5. Podle § 1040 odst. 1 obč. zák., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován a by ji vydal. 6. Návrhu žalobkyně soud vyhověl. Žalovanému uložil povinnost, aby žalobkyni vydal označené měřící zařízení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy vydání bude provedeno za účasti pověřeného zástupce žalobkyně. Jedná se o věc, k níž osoba odborně nenadaná, nemůže sama takové odpojení (demontáž) provést. Soud vyjádřil tuto skutečnost ve výroku rozsudku. 7. Postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení. Zohlednil úspěch žalobkyně ve věci. Přiznal částku 2 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku. Náklady právního zastoupení podle vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu tří úkonů po 1 500 Kč, tři režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkově 8 534 Kč. Úkony právní služby představují přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu. 8. Postupem podle § 160 odst. 1 o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost k plnění ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.