18 C 11/2022-49 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou, doručenou soudu dne 23. 11. 2022, se žalobkyně domáhala zrušení vyživovací povinnosti k žalované s tím, že žalovaná studovala v době od 4. 11. 2019 do 10. 4. 2022 na Střední škole [anonymizována tři slova] v [obec]. Od 11. 4. 2022 do 31. 8. 2022 neměla statut studentky. Od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2022 opět studovala na stejné škole, nyní je evidována úřadem práce, hledá si zaměstnání. Žalobkyně je v insolvenčním řízení, v rámci kterého je plněna povinnost k úhradě výživného, čímž dochází k bezdůvodnému obohacení žalované. Ve své účastnické výpovědi pak žalobkyně dále uvedla, že byla v kontaktu s učitelkou žalované a zjistila, že žalovaná do školy řádně nechodila, měla neomluvené absence. Důvodem měly být zdravotní problémy, ze studia byla vyřazena. Evidovala se na úřadu práce s tím, že v lednu by chtěla do školy opět nastoupit. Následně sdělila, že nastoupí v září 2022, ve škole však byla pouze jeden den a pak opět nechodila, měla neomluvenou absenci. Od 9. 12. 2022 nastoupila na jinou školu. 2. Rozsudkem ze dne 2. 2. 2023 soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalované s účinností od 11. 4. 2022 s tím, že žalovaná neunesla své důkazní břemeno. Tvrdila, že k ukončení studia v dubnu 2022 došlo z důvodu jejího špatného zdravotního stavu, toto své tvrzení však důkazy jasně nedoložila. K odvolání žalované krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil s tím, že je třeba postupem podle § 118a, odst.1 o.s.ř. vyzvat žalovanou k doplnění skutkových tvrzení stran jejího onemocnění (jakým onemocněním trpěla, od kdy do kdy, jaké byly projevy onemocnění a jak tyto ovlivňovaly školní docházku a studium žalované). 3. Při jednání soudu dne 30. 5. 2023 byla tedy žalovaná vyzvána k doplnění skutkových tvrzení ve výše uvedeném smyslu. Žalovaná následně k výzvě předložila lékařské zprávy s tím, že žádné jiné důkazy předkládat nebude. 4. Byla předložena lékařská zpráva praktické lékařky ze dne 24. 5. 2023, ze které bylo zjištěno, že žalovaná [celé jméno žalované] byla v říjnu 2021 vyšetřena pro bolesti břicha, zvracení. Bylo doporučeno vyšetření na gastroenterologii. Byla vyšetřena třikrát, po přeléčení trojkombinací antibiotik pro žaludeční infekci byla v listopadu 2022 v pořádku. Dle zprávy dětské gastroenterologie ze dne 12. 10. 2021 byla žalobkyně vyšetřena pro bolesti břicha s diagnózou jiná a neurčená břišní bolest, byl předepsán lék Omeprazol. Dle zprávy ze dne 3.2.2022 byla žalovaná opět vyšetřena, bylo provedeno laboratorní vyšetření, předepsána medikace. Následně žalovaná navštívila lékaře dne 8. 11. 2022, byla doporučena normální životospráva, racionální pravidelná strava. 5. Soud tedy opětovně zvážil všechny provedené důkazy a tyto vyhodnotil dle ustanovení § 910 a násl. o.z., dle něhož předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti dle § 911 o.z. trvá do té doby, dokud není dítě schopno samo se živit. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti tedy není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který je třeba vyložit podle specifik každého konkrétního případu. Je dále třeba zkoumat, zda se dítě řádně na své budoucí povolání připravuje, zda se jedná o trvalé a na sebe navazující vzdělávání za účelem získání co nejlepší kvalifikace pro budoucí povolání. 6. V tomto případě úkolem soudu bylo tedy posoudit, zda vyživovací povinnost žalobkyně k žalované nadále trvá. Soud tyto skutečnosti posoudil také ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 1247/2013, kde bylo konstatováno, že pokud studium dítěte nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte. 7. V tomto případě tedy soud vycházel ze zjištění, že žalovaná řádně studovala do 10. 4. 2022, kdy studium ukončila tzv. z osobních důvodů. Uvádí, že těmito důvody byly zdravotní problémy. Po realizaci výzvy dle § 118a o.s.ř. a doplnění dokazování ze strany žalované, učinil soud opětovný závěr, že žalovaná neunesla své důkazní břemena, neprokázala bez pochyb své tvrzení, že důvodem ukončení studia v dubnu 2022 byly zdravotní důvody. Pokud by zdravotní stav žalované byl skutečně tak špatný, že by neumožnil docházku do školy, jistě by nebylo třeba studium končit z osobních důvodů, jak je uvedeno ve zprávě školy. V takových případech je běžným postupem např. dočasné přerušení studia, příp. studium v rámci individuálního plánu. Sama žalovaná při jednání soudu uvedla, že k ukončení studia ji vedl jak špatný zdravotní stav, tak vztahové problémy v kolektivu. Soud tedy tvrzení žalované, že důvodem ukončení studia byl její špatný zdravotní stav, hodnotí jako účelové a neprokázané. Ani předložené lékařské zprávy tvrzení žalované jasně nedokládají. Je z nich patrno pouze to, že se žalovaná léčila se žaludečními problémy, byla opakovaně vyšetřena na gastroenterologii. Z předložených zpráv však nevyplývá, že by popsané zdravotní problémy žalované zcela znemožnily studium. Z předložených lékařských zpráv je zřejmé, že v době mezi prvním a druhým vyšetřením (12. 10. 2021 a 3. 2. 2022) žalovaná do školy chodila, studovala. Studium ukončila 10. 4. 2022, přičemž k dalšímu vyšetření došlo až 8. 11. 2022. Samotná skutečnost, že se žalovaná, přestože tvrdí, že její zdravotní problémy jí neumožňovaly docházku do školy, k dalšímu vyšetření dostavila až sedm měsíců po posledním vyšetření, svědčí o tom, že zdravotní stav nebyl akutní. Dle přesvědčení soudu tedy nelze učinit závěr, že k ukončení studia žalovanou vedly důvody hodné zvláštního zřetele. Ke studiu se žalovaná vrátila od září 2022, tedy ještě v době, kdy dle svého tvrzení trpěla vážnými zdravotními problémy, které jí studium neumožňovaly (dle lékařské zprávy byla v pořádku až v listopadu 2022). Ovšem ani v tomto případě studium nebylo řádné, ke dni 31.10.2022 byla žalovaná ze studia vyloučena z důvodu neomluvené absence. Následně byla žalovaná evidována úřadem práce, od 9. 12. 2022 nastoupila ke studiu na jiné škole, kde studuje doposud. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že v tomto případě chování žalované, jak již bylo řečeno výše, zcela zřejmě nevykazuje znaky soustavného a cílevědomého studia. Žalovaná střídá školy, opakovaně studium ukončila, aniž by k tomu byly zjevné závažné důvody. Její přístup spíše vykazuje snahu studovat takzvaně za každou cenu, za účelem udržení výplaty výživného. Nápadné je zejména opakované zahájení studia ke dni 9. 12. 2022, tedy po obdržení předvolání k jednání ve věci zrušení vyživovací povinnosti. Takovému jednání pak zákon právní ochranu neposkytuje. 9. Na základě uvedených skutečností dospěl tedy soud k závěru, že studium další školy není již racionální přípravou na budoucí povolání a za této situace tedy nelze po žalobkyni již spravedlivě požadovat a vynucovat plnění vyživovací povinnosti k dítěti, které je již zcela evidentně schopno samo se živit prací. Z uvedených důvodů tedy soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalované s účinností od 11. 4. 2022, tedy od dne následujícího po ukončení řádného studia. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ve smyslu ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. tím, že žalobce měl ve věci úspěch, žádné náklady řízení však zjištěny nebyly.