29 C 220/2023-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 33 804 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně půjčila a poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku včetně poplatků do dne [datum]. Žalobkyně žalovanému poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč převedla na bankovní účet žalovaného, což bylo potvrzeno [právnická osoba], když k dotazu soudu sdělila, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil, čímž se ocitl v prodlení. Žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši 33 804 Kč, který dosud ani přes výzvu neuhradil. 4. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (dle rámcové smlouvy podepsané sms elektronickým podpisem), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný žalobkyni z úvěrové smlouvy uzavřené na dálku dluží jistinu ve výši 25 000 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 6 554 Kč (z toho 6 250 Kč za poskytnutí úvěru) a dále žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu v celkové výši 2 250 Kč za prvních 90 dnů prodlení ([datum] [datum]). Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do dlužné částky jistiny úvěru i příslušenství důvodný a podložený příslušnými důkazy. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. úvěrové smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, přehledu bankovních transakcí, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, osvědčení o registraci, sdělní [právnická osoba], přehledu bankovních transakcí, upomínek a dalších listinných důkazů. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího příslušenství. 6. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do částky ve výši 33 804 Kč důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku), když soud žalobkyni přiznal žalobou uplatněnou částku. Dle žaloby žalobkyně posoudila i úvěruschopnost žalovaného, dle vyžádané zprávy banky byla jistina ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného dle žaloby také připsána. 8. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 531 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 353 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 804 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 11. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci. 12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.