30 C 281/2023-145 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 628.896 Kč s odůvodněním, že žalobce dne [datum] utrpěl pracovní úraz. Zdravotní stav žalobce není doposud ustálen, nadále podstupuje operační zákrok, pročež je stále v pracovní neschopnosti. Zdravotní stav žalobce byl ohodnocen 1.600 body z hlediska posouzení nároku na uplatnění ztížení společenského uplatnění. S ohledem na hodnotu bodu (393,06 Kč) se žalobce domáhal zaplacení částky 628.896 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum], resp. ze dne [datum], uvedla, že žalobu neuznává co do důvodu a výše. Žalovaná zdůraznila, že odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nese zaměstnavatel, kterým byla v posuzovaném případě společnost [právnická osoba] Žalovaná, jakožto pojišťovna, v těchto vztazích vystupuje toliko jako provozovatel zákonného pojištění. Poškozený proto nemá vůči pojišťovně, tj. vůči žalované, přímý nárok na úhradu škody. Vzhledem k této skutečnosti žalovaná s poukazem na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu vznesla námitku nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, pročež navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z listiny označené jako Pracovní smlouva soud zjistil, že společnost [právnická osoba], jakožto zaměstnavatel, a žalobce, jakožto zaměstnanec, dne [datum] připojili své podpisy na zmíněnou listinu. Z listiny soud dále zjistil, že pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byl sjednán na dobu určitou, a to na dobu dočasného přidělení k výkonu práce k jinému zaměstnavateli. Žalobce byl dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli, a to konkrétně ke společnosti [právnická osoba] od [datum] do [datum]. 6. Z listiny označené jako Dodatek [číslo] k pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli ze dne [datum], na níž byl připojen podpis zaměstnavatele žalobce, tj. společnosti [právnická osoba], a žalobce, soud zjistil, že dočasné přidělení žalobce k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, tj. ke společnosti [právnická osoba], bylo s platností od [datum] prodlouženo do [datum]. 7. Z listiny označené jako Záznam o úrazu soud zjistil, že dne [datum] ve [údaj o čase] hod. se žalobci přihodil pracovní úraz spočívající v tom, [anonymizováno 15 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. Žalobce posléze odpracoval ještě tři směny a následně v důsledku otoku [anonymizováno] vyhledal lékařskou pomoc. Z této listiny je taktéž patrné, že k této události, tj. k pracovnímu úrazu žalobce, došlo v prostorách společnosti [právnická osoba], a to konkrétně v [příjmení] [anonymizováno] [příjmení]. Od [datum] je žalobce v dočasné pracovní neschopnosti. Na druhé straně této listiny je kromě jiných připojen podpis žalobce. 8. Z hlediska skutkového závěru má soud za prokázané, že na základě listiny označené jako Pracovní smlouva byl žalobce od [datum] v pracovním poměru u společnosti [právnická osoba], jež jej od [datum] dočasně přidělila k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, tj. ke společnosti [právnická osoba] Z listiny ze dne [datum] označené jako Dodatek [číslo] k pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli má soud za prokázané, že žalobce byl u společnosti [právnická osoba] dočasně přidělen k výkonu práce i v období od [datum] do [datum]. Z listiny označené jako Záznam o úrazu má soud za prokázané, že dne [datum] ve [údaj o čase] hod., když žalobce byl v této době dočasně přidělen k výkonu práce u společnosti [právnická osoba], došlo u této společnosti k pracovnímu úrazu žalobce spočívající v tom, [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov]. 9. Soud zbývající předložené listinné důkazy s ohledem na skutečnost, že žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, jak bude dále rozvedeno, neprovedl, tj. nezjišťoval z nich žádné relevantní skutečnosti, neboť tyto listinné důkazy se staly v důsledku zmíněného právního záběru nadbytečnými. Jejich provedení, tj. zjištění jejich obsahu, by na zjištěném skutkovém a v návaznosti na to učiněném právním závěru soudu nebylo schopné cokoliv změnit. 10. Soud věc po právní stránce posoudil následujícím způsobem: 11. Dle § 380 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30.9.2015 (dále jen„ zákoník práce“), platí, že pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 12. Dle § 365 odst. 1 zákoníku práce platí, že ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání § 272 až 274 a ustanoveními této hlavy, § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb. 13. Dle § 366 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 14. Dle § 205d odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31.12.2006 (dále jen„ předchozí zákoník práce“), platí, že pokud při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel. 15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2017, sp. zn. 21 Cdo 630/2016, platí, že z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání příslušná pojišťovna hradí škodu za zaměstnavatele; zaměstnanec nemá vůči pojišťovně přímý nárok. 16. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že výhradně zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních povinností. Jedná se o obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu, která má objektivní povahu. Zaměstnavatel je pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ze zákona pojištěn. Z titulu zákonného pojištění za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání má pak zaměstnavatel právo, aby za něho příslušná pojišťovna, kterým je v současné době zpravidla [pojišťovna], tj. žalovaná, nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu, a to v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá. Samotná skutečnost, že pojišťovna za zaměstnavatele zaměstnanci v návaznosti na pracovní úraz vyplatila škodu, tj. vyplatila poškozenému zaměstnanci peněžní prostředky korespondující výši utrpěné škody, však neznamená, že by v takovém případě měl zaměstnavatel vůči pojišťovně přímý nárok, jestliže kupříkladu nesouhlasí s výší škody, tj. s výší peněžních prostředků, které mu byly v důsledku pracovního úrazu pojišťovnou vyplaceny. 17. Předchozí zákoník práce, když příslušné ustanovení je nadále platné a účinné, stanovuje, že přímý nárok vůči pojišťovně náleží toliko poškozenému (pozůstalému), jestliže při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele. Jedná se o situace, která na posuzovanou věc nijak nedopadá. 18. Pakliže zaměstnanec nesouhlasí s postupem pojišťovny a v tomto právním jednání spatřuje nesprávný či dokonce nezákonný postup, je zapotřebí zdůraznit, že se jedná o právní jednání, byť je fakticky činěno pojišťovnou, jehož negativní následky jsou přičítány výhradně a jenom zaměstnavateli, a nikoliv samotné pojišťovně. Je tomu z důvodu, že zaměstnanec, a tedy i žalobce, nemá vůči pojišťovně přímý nárok. Pokud má zaměstnanec vůči postupu pojišťovny námitky, nesouhlasí s ním, může se přirozeně v rámci soudního řízení domáhat nápravy takového vadného stavu či postupu. Žaloba však v takovém případě musí být podána výlučně