33 C 305/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně jednak zavázala poskytnout televizní vysílání prostřednictvím internetu, a dále se zavázala poskytnout k užívání movité věci: Set-top box/CA Modul sériové [číslo] Set-top box/CA Modul sériové [číslo] Set-top box/CA Modul sériové [číslo] Přístupová karta [číslo] Přístupová karta [číslo] Přístupová karta [číslo] (dále jen„ movité věci“), které si žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal dne [datum] Smlouva byla ukončena ke dni [datum]. Žalovaný se zavázal po ukončení smlouvy vrátit movité věci žalobkyni. Pro případ, že by žalovaný movité věci žalobkyni nevrátil, si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého set-top boxu a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty. Žalovaný movité věci po ukončení smlouvy žalobkyni nevrátil, proto má žalobkyně právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 19 500 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl žalobkyní upomenut výzvou ze dne [datum]. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Celkem byly 3 set-top boxy právní předchůdkyní žalobkyně pořízeny za částku 1 716,69 Kč a 3 přístupové karty za částku 516,60 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listiny označené jako„ smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]“ ze dne [datum], jejíž součástí byly smluvními stranami nepodepsané obchodní podmínky, soud zjistil, že se uvedenou smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnuté služby elektronických komunikací stanovenou cenu. Předmětem smlouvy byl kromě poskytování služeb elektronických komunikací (základní programový balíček) také pronájem šesti technických zařízení (3x CA Modul a 3x přístupová karta). Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a zvláštní obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro službu [služba] [anonymizováno]. V článku 4.4 všeobecných podmínek bylo ujednáno, že do 10 dnů od ukončení smlouvy je žalovaný povinen pronajaté technické zařízení vrátit. V čl. I.I. a I.II. smlouvy byla povinnost vrátit pronajatou kartu utvrzena smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč a povinnost vrátit set-top box smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč. 5. Z výzvy zástupce žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vrácení movitých věcí a k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 19 500 Kč, a to nejpozději do [datum]. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (z podacího archu ze dne [datum]). 6. Z předložených listinných důkazů tak má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byly smluvními stranami nepodepsané všeobecné obchodní podmínky a zvláštní obchodní podmínky, a kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnuté služby elektronických komunikací stanovenou cenu. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně dále zavázala poskytnout žalovanému k užívání movité věci – technická zařízení, a to Set-top box/CA Modul sériové [číslo] Set-top box/CA Modul sériové [číslo] Set-top box/CA Modul sériové [číslo] přístupovou kartu [číslo] přístupovou kartu [číslo] přístupovou kartu [číslo] Smluvní strany si sjednaly, že žalovaný je povinen vrátit poskytnuté movité věci do 10 dnů od ukončení smlouvy. V čl. I.I. a I.II. smlouvy byla povinnost vrátit pronajatou kartu utvrzena smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč a povinnost vrátit set-top box smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč. 7. Podle § 1813 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. 9. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a současně také smlouva o nájmu uzavřená v souladu s § 2201 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému movité věci k dočasnému užívání, a žalovaný se zavázal po skončení smluvního vztahu vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně movité věci (movité věci). 13. Žaloba není důvodná, neboť smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši. Smluvní pokuta mnohonásobně převyšovala pořizovací cenu movitých věcí (technických zařízení). Na těchto závěrech nic nemění ani možnost opakovaného používání těchto zařízení dalšími zákazníky. Smluvní pokuta je navíc vymáhána vedle povinnosti vrátit předmětné movité věci. 14. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie, dále jen„ SDEU“, ze dne 14. června 2012, Banco Español de Crédito, C -618/10, bod 40, a ze dne 21. února 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 20). 15. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 41, a Banif Plus Bank, bod 21). 16. Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 42, a Banif Plus Bank, bod 22). 17. Role, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 43, Banif Plus Bank, bod 23). 18. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním