36 C 328/2022-36 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 3. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 24 087,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 1. 2011 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Zápůjčka měla být splacena nejpozději do 9. 3. 2012. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 25 484,32 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 5 989,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 12. 2010 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. ápůjčka měla být splacena nejpozději do 27. 1. 2012. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 14. 11. 2011 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 27 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 27 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 22 572 Kč (celkem tedy 49 572 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 827 Kč. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 3. 12. 2010 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 23 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 19 228 Kč (celkem tedy 42 228 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 59 týdenních splátkách ve výši 713 Kč. 5. Ze smluvních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že jsou zde uvedeny obě pohledávky za žalovaným. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016, vč. podacího lístku soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce na žalobkyni coby postupníka. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 8. 2019, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 16. 8. 2019. 9. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dvě smlouvy o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 27 000 Kč a 23 000 Kč. Pokud jde o půjčku na 27 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí půjčky v souhrnné výši 22 572 Kč (celkem tedy 49 572 Kč) zavázal poskytovateli půjčky vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 827 Kč. Pokud jde o půjčku na 23 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí půjčky v souhrnné výši 19 228 Kč (celkem tedy 42 228 Kč) zavázal poskytovateli půjčky vrátit v pravidelných 59 týdenních splátkách ve výši 713 Kč. Žalovaný však ani jeden svůj dluh nehradil řádně a včas a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Obe pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 16. 8. 2019. 10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „ObčZ“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen„ z. s. ú.“). 11. Podle § 657 ObčZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle § 658 ObčZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 13. Podle § 517 odst. 1 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 14. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 16. Podle § 39 ObčZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 17. Podle § 451 odstavce 1 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 18. Podle § 451 odstavce 2 ObčZ bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 19. Podle § 457 ObčZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 20. Pokud jde o smlouvu o půjčce ze dne 14. 1. 2011, pak má v daném případě má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že že by ona (resp. její právní předchůdce) jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 9 odst. 1 z. s. ú.). 21. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 451 ObčZ.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 451 ObčZ), soud mu tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 1 515,68 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 27 000 Kč mínus celkové tvrzené úhrady žalovaným ve výši 25 484,32 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 515,68 Kč od 17. 8. 2019 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalo