36 C 391/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 8. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 2 481,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 2. 4. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč. Úvěrová smlouvy byla uzavřena elektronicky prostředky dálkové komunikace, kdy totožnost žalované ověřoval původní věřitel, žalobkyně však doklady o ověření totožnosti žalované nedisponuje. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaná spolu dne měly 2. 4. 2020 uzavřít smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně měl žalované poskytnout finanční prostředky v celkové výši 1 200 Kč na účet č. [bankovní účet]; smlouva však neobsahovala vlastnoruční podpis žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla předžalobní upomínkou vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu. Dle sdělení [právnická osoba] nebyla vlastníkem účtu č. [bankovní účet] žalovaná, ale pan [jméno] [příjmení], který byl ke dni [datum] osobou nezletilou. 5. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že tvrzení žalobkyně o tom, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 1 200 Kč, nebylo prokázáno. Žalobkyně sice předložila úvěrovou smlouvu mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, avšak tato neobsahuje vlastnoruční podpis žalované. Žalobkyně sice tvrdila, že totožnost žalované byla ověřena, k prokázání tohoto svého tvrzení ovšem nenavrhla žádné důkazy. Pouhým předložením nepodepsané smlouvy a tvrzením, že žalovaná byla identifikována považuje soud za nedostatečný způsob prokázání identifikace žalované a skutečnosti, že smlouva vůbec uzavřena byla. Soud proto posoudil právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), žalobkyně však neprokázala, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet], na který byly finanční prostředky zaslány, byl žalovaná, resp. z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že vlastníkem předmětného účtu žalovaná nebyla. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.