36 C 447/2022-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 5. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 10 544 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za nevrácení přístroje - Mobilní telefon iPhone 6s 64 GB v hodnotě 24 390 Kč po zániku smlouvy o členství v programu„ [anonymizována čtyři slova]“ ze dne 28. 4. 2016, když na základě předmětné smlouvy právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] a.s., [IČO] umožnila žalované na smluvně vymezenou dobu užívání předmětného telefonu. Hodnota nevráceného přístroje byla vyčíslena částkou 10 244 Kč. Žalobkyně dále požadovala přiznat částku 300 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky (tato částka představuje součet následujících hotových výdajů: Převzetí dokumentace + kontrola dat / faktur; IT import dat do systému; Správa dat v systému, jejich aktualizace, obsluha uživatelem; Metodika pro CC tvorba; Školení OP + náslechy dodržování pravidel). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z předávacího protokolu k přístroji ze dne 28. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná uvedeného dne převzala od [právnická osoba] a.s. přístroj - Mobilní telefon iPhone 6s 64 GB Silver, a to v rámci členství v programu„ [anonymizována čtyři slova]“. Hodnota smartphonu je uvedena 24 390 Kč. 4. Z Všeobecných obchodních podmínek„ Podmínky programu [anonymizována čtyři slova]“ soud zjistil podrobnější úpravu obsahu vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Z podmínek dále vyplývá, že podstatou členství v programu je, že [právnická osoba] a.s. poskytne členovi v rámci jeho členství k užívání iPhone specifikovaný v žádosti člena, a to na dobu určitou v délce minimálně 6 měsíců a maximálně 2 roky, tzn. na dobu trvání konkrétního členství. V rámci tohoto členství se člen zavazuje řádně měsíčně hradit členské poplatky. V podmínkách je dále uvedeno, že člen je povinen převzatý iPhone vrátit nejpozději v den skončení Smlouvy, přičemž v případě, že člen z jakéhokoli důvodu [právnická osoba] iPhone nevrátí, je [právnická osoba] oprávněna požadovat po členovi úhradu hodnoty iPhonu uvedené na předávacím protokolu. 5. Z printscreenů ze systému [právnická osoba] (č. l. 19 a 20) soud zjistil, že žalovaná požádala o členství v programu [anonymizována čtyři slova] dne 21. 4. 2016, přičemž její žádost byla schválena dne 25. 4. 2016. Dne 28. 4. 2016 uhradila žalovaná členské poplatky ve výši 1 290 Kč. 6. Z faktury [číslo] soud zjistil, že touto [právnická osoba] a.s. vyúčtovala žalované zůstatkovou hodnotu přístroje - Mobilní telefon iPhone 6s 64 GB, a to částkou 10 244 Kč; splatnost faktury byla stanovena na 19. 10. 2018. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020, vč. přílohy a potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 30. 7. 2020 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] a.s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv, které postupitel uzavřel se svými klienty jako dlužníky, a to včetně pohledávky za žalovanou. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2020 soud zjistil, že společnost [webová adresa] [anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 18. 8. 2020, vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: V dubnu 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o členství v programu [anonymizována čtyři slova], jehož podstato bylo, že [právnická osoba] a.s. poskytne členovi v rámci jeho členství k užívání iPhone specifikovaný v žádosti člena, a to na dobu určitou v délce minimálně 6 měsíců a maximálně 2 roky, tzn. na dobu trvání konkrétního členství. Společnost [právnická osoba] v rámci předmětného programu předala dne 28. 4. 2016 přístroj - Mobilní telefon iPhone 6s 64 GB Silver, jehož hodnota byla 24 390 Kč, žalované. Po ukončení členství v předmětném programu žalovaná [právnická osoba] přístroj zpět nevrátila. Společnost [webová adresa] a.s. vyúčtovala žalované zůstatkovou hodnotu přístroje částkou 10 244 Kč se splatností 19. 10. 2018. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. 11. Podle ust. § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 12. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 13. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) a žalovaná spolu zavřely smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z. (tj. smlouva o členství v programu [anonymizována čtyři slova]). Z provedeného dokazování pak má soud za to, že požadovaná částka 10 244 Kč představující zůstatkovou hodnotu nevráceného přístroje je náhradou škody (§ 2913 o. z.) spočívající v porušení povinnosti žalovanou vrátit přístroj svěřený jí do užívání zpět žalobkyni po ukončení členství v programu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nejen přístroj žalobkyni zpět nevrátila, ale ani žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradila jeho zůstatkovou hodnotu, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu co do částky 10 244 Kč důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl (výrok I.). 14. Pokud jde o částku 300 Kč, žalobkyní označovanou za„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“, již ze samotné podrobnější specifikace této částky je zřejmé, že se nejedná o individuální náklady žalobkyně spojené s vymáháním této konkrétní pohledávky ve smyslu ust. § 513 o. z., ale o fixní náklady žalobkyně spojené přímo s jejím podnikáním. Náklady na podnikání žalobkyně nelze přenášet na žalovanou. Soud proto žalobu v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji (výrok II.). 15. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 123,64 Kč, přičemž tato částka představuje 94,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 2,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).