37 C 378/2023-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neoprávněného odběru elektřiny v odběrném místě, o jehož připojení uzavřely žalobkyně s žalovanou smlouvu. Do odběrného místa byla dne [datum] přerušena dodávka elektřiny z důvodu neplnění smluvních platebních povinností. Při kontrole odběrného místa dne [datum] bylo zjištěno, že plomba na odběrném místě je porušená a že došlo bez vědomí provozovatele soustavy k připojení vodiče zpět do elektroměru. Žalobkyně stanovila neoprávněný odběr pomocí výpočtu rozdílu mezi spotřebou zaznamenanou elektroměrem dne [datum] a spotřebou zaznamenanou při kontrole dne [datum]. Takto stanovené množství neoprávněně odebrané elektřiny vyúčtovala žalobkyni, neboť ta nese objektivní odpovědnost za neoprávněný odběr v odběrném místě na základě zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“). Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně je zákaznicí, na jejíž jméno je vedené odběrné místo na adrese [adresa žalované], EAN: [číslo] (smlouva o připojení odběrného místa). Dne [datum] byla na základě pracovního příkazu v uvedeném odběrném místě přerušena dodávka elektřiny z důvodu neplnění smluvních platebních povinností. Dne [datum] bylo při provádění opětovného připojení odběrného místa zjištěno porušení plomby na krytu svorkovnice elektroměru a připojení vodiče zpět do elektroměru, které nebylo provedené provozovatelem distribuční soustavy. Odebíraná elektřina byla měřena osazeným elektroměrem [číslo]. Stav elektroměru při přerušení dodávky elektřiny byl VT [číslo] kWh, NT [číslo] kWh – k tomuto stavu byla obchodníkem ukončena smlouva k odběru elektřiny ke dni [datum], stav zjištěný při opětovném připojení byl VT [číslo] kWh, NT [číslo] kWh. Množství odebrané elektřiny v období od [datum] do [datum] je rozdílem uvedených stavů, to je [číslo] kWh (oznámení o neoprávněném odběru elektřiny). Takto odebranou elektřinu žalobkyně označila za neoprávněně odebranou a vyúčtovala ji žalobkyni fakturou [číslo] na částku 21 072,09 Kč se splatností k [datum] (faktura [číslo]). Výši úhrady určila žalobkyně na základě vyhlášky č. 359/2020 Sb. (výpočet náhrady za neoprávněný odběr elektřiny). Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě uvedené faktury (upomínka ze dne [datum]). Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka včetně potvrzení o podání zásilky). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí podle § 50 odst. 3 energetického zákona. Jelikož bylo odběrné zařízení žalobkyně odpojeno z důvodu neplnění smluvních platebních podmínek dne [datum], odběr elektřiny zaznamenaný elektroměrem v daném odběrném místě po tomto datu představoval neoprávněný odběr ve smyslu § 51 odst. 1 písm. e) bod 2. energetického zákona. Žalobkyně tedy je povinna nahradit škodu vzniklou neoprávněným odběrem podle § 51 odst. 3 energetického zákona, v tomto případě množství odebrané elektřiny ve zjištěném rozsahu v období od [datum] do [datum]. Množství a cenu neoprávněně odebrané elektřiny žalovaná správně určila postupem dle § 16 odst. 1 a § 17 odst. 3 vyhlášky č. 359/2020 Sb. – celkově tedy 21 072,09 Kč. Jelikož žalobkyně nezaplatila řádně a včas, žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení, který vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jeho výše z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení začal běžet prvním dnem prodlení s úhradou vystavené faktury, tedy dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 444 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 844 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.