70 C 395/2017-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2017 domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 440 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu dluhu žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 29. 8. 2009 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]). 2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 5. 9. 2017 byl zjištěn úpadek dlužníka (žalované) a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením téhož soudu ze dne 2. 1. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení a osvobodil žalovanou od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 3. Usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], vyrozuměl soud žalobkyni o pokračování v řízení o předmětné žalobě, poukázal na insolvenčním soudem přiznané osvobození žalované dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona a vyzval žalobkyni k vyjádření, zda na podané žalobě v důsledku oddlužení žalované trvá, či ji bere zpět. 4. Podáním doručeným soudu dne 22. 2. 2023 (dříve, než soud začal jednat ve věci samé) vzala žalobkyně svou žalobu„ po zvážení všech okolností“ v celém rozsahu zpět. 5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 věta prvá citovaného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení v souladu s citovaným zákonným ustanovením zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalované k uvedenému zpětvzetí (§ 96 dost. 3, 4 o. s. ř.), výrokem I. tohoto usnesení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soud uvádí, že pokud žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožaduje, dopadá na toto rozhodnutí § 146 odst. 2 o. s. ř. 8. Pokud by snad žalobkyně náhradu nákladů řízení účtovala, soud na okraj uvádí, že neshledal procesní zavinění zastavení řízení na straně žalované. Soud se naopak domnívá, že vzhledem k osvobození žalované od placení zbytku pohledávek v rámci insolvenčního řízení nezavinil zastavení řízení žádný z účastníků. Nicméně i kdyby snad soud shledal zavinění na straně žalované, tak by stejně nemohl uložit povinnost nahradit náklady řízení žalované, neboť účinky osvobození od placení dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahují i na příslušenství pohledávky žalobkyně včetně dosud nepřisouzeného nároku na náhradu nákladů řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka žalobkyně (včetně nepřisouzené náhrady nákladů řízení) má tak povahu naturální obligace a v soudním řízení ji nelze přiznat. Soud by proto v souladu s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemohl přiznat nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Opačný postup by popíral smysl a účel oddlužení jako sanační formy řešení úpadku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2605/15 a II. ÚS 3767/14).