8 C 166/2016-62 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl tím, že žalovaný přestal splácet část splátek původních dluhů ze zaniklého společného jmění manželů dle smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu ze dne [datum]. 2. Řízení bylo přerušeno z důvodu překážky zjištění úpadku žalovaného ve smyslu § 140a IZ dne [datum]. Po odpadnutí překážky, soud pokračoval v řízení. S ohledem na ustanovení § 414 insolvenčního zákona a obsah insolvenčního rejstříku žalovaného se soud nejprve tázal žalující strany, zda trvá na své žalobě. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nereagovala, soud pokračoval v řízení. 3. Žalovaný se vyjádřil v tom smyslu, že s žalobním nárokem nesouhlasí, neboť byl osvobozen od placení pohledávek, které bylo možné uplatnit v insolvenčním řízení. 4. Soud nařídil jednání na den [datum]. K němu předvolal žalobkyni prostřednictvím její zástupkyně z řad advokátů Mgr. [jméno] [příjmení] (doručení vykázáno dne [datum]) a žalovaného. Zástupkyně žalobkyně sdělila dne [datum], že omlouvá svou účast z jednání, když jí byl ke dni [datum] pozastaven výkon advokacie. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Přestože soud má za to, že pozastavením výkonu advokacie plná moc udělená zástupkyni žalobkyně zanikla (srov. § 9a odst. 1 písm. a) zák č. 85/1996 Sb., o advokacii – dále jen [příjmení], a § 25 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.), podle § 20 odst. 6 [příjmení] je výchozí povinností advokáta po dobu následujících 15 dnů činit veškeré neodkladné úkony, aby klient neutrpěl na svých zájmech nebo právech žádnou újmu. Soud má proto za to, že vyjádření, účast na jednání, nebo minimálně informování klienta o prvním jednání ve věci byla povinna (bývalá) zástupkyně žalobkyně vykonat. Proto soud jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. bez účasti žalobkyně a žalovaného (zánik plné moci nicméně soud zohlednil v záhlaví tohoto rozhodnutí a při jeho doručování, které bude doručeno také přímo žalobkyni). 5. Z veřejného insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] bylo vedeno insolvenční řízení, ve kterém byl dne [datum] zjištěn úpadek žalovaného, který byl řešen oddlužením splátkovým kalendářem, a usnesením č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo ve smyslu § 414 insolvenčního zákona mimo jiné pravomocně rozhodnuto o„ osvobození žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit“. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl. 6. Soud považuje za zjištěné, že uplatněné pohledávky žalobkyně vznikly před zjištěním úpadku žalovaného. S ohledem na úpravu insolvenčního zákona, tak žalobkyně mohla a měla tyto pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení žalovaného přihláškou. Pro další posouzení věci tak ani není třeba skutkově zjišťovat, zda tak žalobkyně učinila či nikoli. 7. Soud především hodnotil žalobní nárok s ohledem na zjištění učiněná z insolvenčního rejstříku s přihlédnutím k § 414 IZ. Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Aniž by soud proto zjišťoval, zda jsou pohledávky žalobkyně oprávněné, nelze než uzavřít, že pro rozhodnutí o žalobním návrhu je podstatná především skutečnost, že pohledávka vznikla před zjištěním úpadku žalovaného, a žalovaný byl v insolvenčním řízení osvobozen dle § 414 insolvenčního zákona. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace - srov. obdobně režim pohledávek ze sázek a her) (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, obdobně ohledně přiznání náhrady nákladů řízení, které je příslušenstvím uplatněné pohledávky, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2019, sp.zn. 29 ICdo 155/2017). Soud proto žalobu na zaplacení zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že nárok na náhradu nákladů řízení by měl procesně úspěšný žalovaný, ovšem z obsahu spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady vznikly.